sobota 3. října 2009
Viva Marcos! Viva Chiapas!!
I když už asi nikdo nečte můj blog, ráda bych šířila dál povědomí o Mexiku.....Takže jednou větou Viva Marcos! Viva Emiliano Zapata! Viva México!!
neděle 19. července 2009
Dopnění cesty: Guatemala, Chiapas, Oaxaca, DF
Cesta z Guatemaly do Mexika
Cestu jsme tedy zahájili opět brzy ráno. Měl nás v 5 hodin ráno před hostelem vyzvednout autobus. Co se ale nestalo, náhodně projel autobus a zeptal se, jestli nejedeme do Mexika a my jsme řekli, že jasně, ale ten pán se hrozně divil, protože jsme nebyli na jeho seznamu a tak jsme díky náhodě odjeli. Aby toho s organizací nebylo málo, zjistili jsme, že jsme zaplatili dvakrát vyšší cenu než známé z Izraele, se kterými jsme poté cestovali dál po Mexiku. Cesta byla docela hrozná, migrační uprostřed luk a lesů, rodinný dům, otec rodiny nám dával razítko a máma myla nádobí v sudu. Po 4 hodinách jízdy nás vyložili z něčeho mezi autobusem a tranzitem u řeky, neměli jsme lístek, žádné informace, žádný časový údaj a poslali nás k řece na dřevěný člun. Ten nás po 20 minutách plavby zavezl k mexické hranici. Bylo to pěkné, ženy praly prádlo ve vodě, děti nosily na hlavách nádoby s vodou a my putovali bez lístku do Mexika. Na hranicích na nás už naštěstí čekal další van, nejdříve nás ale poslali do vesnice na imigrační úřad. Když jsme konečně vyjeli z vesnice, kde běhaly děti bez bot a opovrhovaly sušenkami a vykřikovali, že chtějí peníze, tak hned za vesnicí jsme se začali dohadovat s jedním úředníkem ohledně poplatku za průjezd po silnici. Nespravedlivé bylo, že chtěl peníze jenom po turistech a ne po místních a přitom to mělo být za průjezd po silnici, po které jsme jeli všichni stejně. Když jsme s panem dohádali, tak se začali dohadovat Francouzi, že nám nerozuměli a vyžádali se úřední dokument a zavolání policie. S policií jsme nechtěli mít naprosto nic společného, takže jsme je přemluvili, ať zaplatí těch 15 pesos a ať už jsme odtamtud pryč. Protože jsme jeli „kolektivním taxíkem“, tak jsme po cestě nabírali lidi. Tou dobou jsme už byli smíření, že Palenque už ten den nestihneme. Lidi, které jsme nabírali po cestě do tranzitu byli různí, například dva kluci, kteří zrovna přišli z lesa a naložili jsme je i s větvemi, chlápka s kusem nábytku, který jsme naložili na střechu, chlápka s kloboukem a pytlem mang a zhoubičkovaného kluka s rozepnutým poklopcem (v Chiapasu lze všude koupit omamné houby legálně), který si mluvil a zpíval sám pro sebe.
Město Palenque a San Cristóbal de las Casas
Po pár hodinách nabírání a vyhazování lidí u lesů, skrz hory a ve vedru nás od zhroucení zachránil hostel v Palenque. Ten byl uprostřed džungle; klid, chládek, teplá sprcha, což je přepych. Druhý den jsme se šli podívat na Mayské ruiny, prý nejromantičtější Mayské ruiny, ale po Tikalu v Guatemale nás už tolik nenadchly. Nacházeli se také v džungli a slyšeli jsme hodně opic. Od cesty z Guatemaly cestujeme s Izraelkami.
Odpoledne po ruinách v Palenque jsme vyrazili do San Cristóbalu de las Casas. V autobuse první třídy nám bylo opravdu špatně a lidé po cestě dokonce zvraceli. Vystoupali jsme z 80 m.n.n na 2200 m.n.m. Všude byly serpentiny a navíc díky období hurikánů nás chytla pořádná bouře a vichr, takže na silnici byly napadané stromy a my jsme mnohdy nemohli projet silnicí. Sranda byla, že řidiči nevěděli, co budeme dělat. Nebylo komu zavolat. Naštěstí z aut za námi vyskákali polonazí Mexičané a vždycky stromy odstranili – to se stalo asi třikrát. Při cestě bylo hodně vidět, jak moc chudý Chiapas je - nejvyšší nevzdělanost, nezaměstnanost a chudoba v Mexiku. V Chiapasu žije několik kmenů indiánů, každý má svou vlastní řeč a zvyky. Domy vypadají jako kůlničky na dříví, bez vody a elektřiny. Přítomnost Zapatistů je zřejmá pouhým pohledem z autobusu na vesničky, nápisy na jejich podporu, cedule informující že projíždíme územím Zapatistů, nebo označení „zapatistická kuchyně“ na jednom domě, či obrazy se Zapatisty na stěnách domků. Zapatisté odkazují na poselství Emiliána Zapaty, vůdce Mexické revoluce z první poloviny 20. století. Jeho ideje zahrnovaly rovnoměrné rozdělení příjmů, potlačení chudoby, spravedlnost, demokracii, posilnění práv žen atd. Všude se také daly koupit trička a pohledy se Zapatisty či panenky v bojových kostýmech. Zapatisté jsou také hodně opěvováni a po Chiapasu se rozléhají ódy na jejich skutky.
Všude v Chiapasu jsou také nápisy „no tirar basura“ (nevyhazujte odpadky), ale návyky Mexičanů, konkrétně samých indiánů v Chiapasu jsou opačné. Všude vyhazují odpadky, např. pet flašku z jedoucího auta, když dojedí, tak odhodí odpadky na ulici a tak podobně. V Chiapasu se také vyrábí všechno indiánské oblečení – šátky, koberce, mikiny atd. – za velice nízké výrobní náklady a rozváží se to do celého Mexika, takže chudáci indiáni v Chiapasu pracují hrozně levně a na jejich práci vydělávají ostatní. Proto jsou v Chiapasu takové politické nepokoje.
Když jsme dorazili do San Cristóbal de las Casas, sehnali jsme večer ubytování v malém příjemném hotýlku blízko centra města. Hotel jsme našli díky taxíkáři, který byl moc milí a nabídl nám také své služby průvodce na další den. San Cristóbal je město v koloniálním stylu s malými uličkami, nízkými barevnými domky a je ve výšce 2200 m.n.m. Město obývají z části indiáni, kterých je ale několik skupin a snadno můžete vidět, jak se liší. Dají se odlišit podle oděvů, které mají, například Chamulové mají zdobené, modro černé halenky a sukni, Lacandóni zase jen bílou košili sahající pod kolena a Tzotzilové mají sukni z lamí vlny. Přítomnost indiánských kmenů je opravdu zřejmě, všude prodavači levných náramků či korálů, žebrající děti, které nejsou ve škole, špatná hygiena a špinavější město.
Ráno jsme i s Izraelkami vyrazili s již zmíněným taxíkářem – průvodcem do města San Juan de Chamula, kde žijí hlavně indiáni Chamulové, kteří jsou podle průvodci ti nejšpinavější, nejagresivnější a nejchudší indiáni v kraji. Na druhé straně se ale Chamulové nejvíce drží svých indiánský tradic a to byla ta pravá příležitost pro nás. Zavedl nás na místí hřbitov, kde se nacházejí celkem tři druhy křížů, kterých dokonce mohlo být víc na jednom hrobu, podle toho, kolik lidí je v něm pochováno. Hroby jsou hliněné a nebožtíci nejsou zpopelněni, nýbrž položeni do země ve směru nohama na západ, protože, kde život končí, jiný začíná, ale nebožtíci musejí projít cestou, ve které jím pomáhají jejich patroni, andělé strážní, kterými jsou většinou zvířata. U hřbitova se také pasou hodně ovce a nechyběli ani naházené odpadky. Indiány nemáme v žádném případě fotit, jsou prý agresivní a mohli by nás napadnout, zavřít nebo žádat pokutu. Když indiána vyfotíte, seberete prý sílu jeho andělu strážnému při cestě na onen svět. Také nás průvodce upozornil, že nemáme dávat peníze malým dětem, děti by pak nechtěli chodit do školy, protože mají vidinu lehkého výdělku přes žebrání. také jsme navštívili Chamulský kostel, který vypadal jako křesťanský z venčí, ale zevnitř je naprosto jiný – na zemi je všude položená borovice, kusy látek visí od stropu, místní indiáni zapalují svíčky různých barev, které mají svůj konkrétní význam, např. zelená pracovní úspěch, dále barvy žlutá, červená a bílá. V kostele indiáni vykonávají rituály, při kterých potřebují vejce, mrtvého kohouta nebo slepici, pálenku a bublinkovou limonádu. Alkoholem navodí stejnou vlno energie jako má jejich svatý, ke kterému promlouvají, poté zapalují svíčky a přeříkávají svá přání, musejí počkat až svíčky vyhoří, poté se očistí vejci, musejí také opustit negativní energii a to tím, že si po bublinkách, nejčastěji coca-cole krknou. Ke konci potřebují obětovat slepici Bohu. V kostele mohou lidé dělat cokoliv co si zamanou, jako například kouřit, jíst, zpívat, mluvit, sedat si na zem atp. V katolickém kostele by si tohle nikdo nedovolil, ale tady jsme viděli prolínání kultury indiánské a katolické – kostel byl zasvěcen Janu Křtiteli a u stěn v kostele byli ve vitrínách další svatí, ale lidé se v kostele chovají naprosto jinak. Venku před kostelem pobíhají malí indiánci a samozřejmě žebrají. Náš výlet pokračoval na obědě s indiánskou rodinou Tzotzilů. Průvodcova kamarádka Petra je z kmene Tzotzilů nám uvařila výborné domácí tortily, se sýrem a mexickou salsou. Kuchyň to byla opravdu primitivní, s otevřeným ohněm uprostřed, zdi byly z dřeva a bláta a mohli jsme si ještě navíc vyzkoušet jejich kroj a pálenou kořalku z manga a ze skořice. Petra doma pracuje na něco jako tkalcovském stavu, vyráběla šátky a šaty, například šátek, který vyrábí 1 měsíc prodá za 200 pesos, což je 300 korun. Životní úroveň indiánů je nízká, ženy pracují od rána do večera, ale muži pouze od 5 hodin ráno do 10 hodin dopoledne. Kdyby pracovali více nebo pomohli ženě, ztratili by dobrou pověst a postavení ve společnosti. U indiánů není také výjimkou to, že si muž ženu koupí. Patří to k jejich kultuře a tradici. Muž také musí jít na 3 měsíce pracovat k budoucímu tchánu a žena na měsíc k tchyni, poté se teprve rozhodne, jestli se vezmou nebo ne. Celý výlet do indiánských vesnic byl pro nás silným zážitkem.
Další den jsme se vydali do města, protože jsme neměla už žádná pesa, sháněli jsme banku, ale netušili jsme, jak problematické bude vyměnit peníze. Služby ve státě Chiapas jsou opravdu mizerné. Ve městě je ale několik muzeí, jako Museo de Café, které podporuje místní sběrače, a muzeum Na Bolom, ze kterého jsme byli nadšeni, protože je to dnes organizace pomáhající indiánským dětem ve výuce a indiánům obecně. Dále organizace provádí archeologické a antropologické výzkumy v Chiapasu. Líbilo by se mi v nějaké podobné organizaci pracovat a pomáhat těm, kteří to opravdu potřebují. Také jsme navštívili místní market, což je podle nás nelepší způsob, jak poznat místní lid a jejich způsob života. Tento trh byl opravdu jedinečný. Například kadeřnictví velikosti kůlničky na seno pro králíky, všude plno ovoce, zeleniny, pálených CD, omamných hub a čerstvých tortil.tacos a churros –pečené copánky se skořicí. Všude samozřejmě vyhrává hudba a vyřvávají prodavači.
Oaxaca
Ve večerních hodinách jsme vrazili do Oaxacy. Rozloučily jsme se s Izraelkami a po dlouhé době opět cestovali sami. Také jsme začínali být unavení z dlouhého cestování, přespávali jsme totiž dost často v autobusech. V Oaxace bylo zase o něco tepleji a to i přes nadmořskou výšku 1500 m.n.m. V Oaxace nás přivítali politické demonstrace, všude na zdech domů jsou nápisy hanobující politiky a politiku, všude visejí plakáty s nápisy jako svoboda, spravedlnost, zničmě korupci a prezidenta atp. Zarazily nás fotografie na velkých plakátech se zavražděnými místními politiky a s výzvou pro lid nezavírat před tím oči. Další plakáty znázorňovali Zapatisty, Marxe či Lenina. Navštívili jsme také katedrálu s muzeem zopakovali si historii Mexika a Oaxacy. Z Oaxacy je prezident Benito Juarez, prvni indiánský prezident Mexika z 19. století, velká hvězda a tvořitel mexické Ústavy. Nadchl nás natolik, že jsem navštívili jeho rodný dům. Jak jsme vyčerpáni, tak máme pomalejší tempo a spíše odpočíváme a prcházíme se po městě jen tak. Opět jsme vyrazili do místního marketu, kde všude prodávají mezcal a tequilu, protože v Oaxace se pěstuje agáve potřebné na jejich výrobu. Na marketu jsme také narazili na pražené kobylku v chili, ale jejich nedobrý vzhled a evropské kořeny nám nedovolily je ochutnat.
Cesta z Oaxacy bylo celkem dobrodružná, když jsme nastoupili do autobusu, natočili nás na videokameru, prohrabávali nám také batohy, ale ne důsledně, prrotže Štěpán propašoval svůj nůž. V noci ve 3 hodiny ráno nás ale vzbudili vojáci se samopaly a brokovnicemi a že prohledávají batohy. Byli poněkud nervózní a nemáme je rádi, budí falešnou autoritu pouze díky zbraním, jinak jsou ale hrubí a agresivní. Nic nenašli a my až v Mexico City zjistili, proč dělají taková opatření při výjezdu z Oaxacy. Vše bylo kvůli zmíněným demonstracím a výbuchu kamiónu, o kterém jsme ani nevěděli.
Ciudad de México a cesta domů
Do hostelu v Mexico City jsme dorazili v 5 hodin ráno a šli se ještě tedy prospat. Opět procházíme muzea – se Štěpánem ještě jednou Museo de Antropología, kde jsme se zdrželi u Mayů, protože už jsme o nich věděli více a viděli je na vlastní oči. Další museum patřilo Leonu Trotskému, ke byl také zabit a dále Fridě Kahlo, kde už jsme takí byla, ale jelikož je to má oblíbená malířka, neváhala jsme a šla tam znova. Navštívili jsme i Amnesty International, kde Štěpán dělá dobrovolníka a našli tam nové přátele. Málem jsme se tam ale nedostali, protože metro najednou z ničeho nic zastavilo na 20 minut a nikdo nevěděl co se děje – teda Mexičani se ani nepohnuli, ale já jsme byla hodě neklidná. Ve stylové hospůdce jsme si dali poslední mexické jídlo a bylo mi smutno. Nechala jsme si také naplést copánek do vlasů na památku. Poslední den když jsme vylézali ze dveří metra, tak nás málem atakovala postarší dáma, která se tlačila dovnitř, lidé tady neumějí nastupovat a vystupovat, jiank je ale v metru veselo, hudba, prodavači, maé děti lepící nálepky na cestující atd.
Dohromady jsme měli asi 13, 24, 30, 10 a 10 kilo, tzn. 87 kilo!!! Málem jsme platili 100 dolarů za težší kufr, ale přendali jsme to šikovně a neplatili nic. Let byl úplně v pohodě, vše jsme stihli krásně. Přestupovali jsme v Paříží a konečná stanice byla v Mnichově, kde nás vyzvedl Štěpánův tatínek a hurá do Turnova domů.
A takto končí můj příběh nejzajímavějšího půlroku.............
Cestu jsme tedy zahájili opět brzy ráno. Měl nás v 5 hodin ráno před hostelem vyzvednout autobus. Co se ale nestalo, náhodně projel autobus a zeptal se, jestli nejedeme do Mexika a my jsme řekli, že jasně, ale ten pán se hrozně divil, protože jsme nebyli na jeho seznamu a tak jsme díky náhodě odjeli. Aby toho s organizací nebylo málo, zjistili jsme, že jsme zaplatili dvakrát vyšší cenu než známé z Izraele, se kterými jsme poté cestovali dál po Mexiku. Cesta byla docela hrozná, migrační uprostřed luk a lesů, rodinný dům, otec rodiny nám dával razítko a máma myla nádobí v sudu. Po 4 hodinách jízdy nás vyložili z něčeho mezi autobusem a tranzitem u řeky, neměli jsme lístek, žádné informace, žádný časový údaj a poslali nás k řece na dřevěný člun. Ten nás po 20 minutách plavby zavezl k mexické hranici. Bylo to pěkné, ženy praly prádlo ve vodě, děti nosily na hlavách nádoby s vodou a my putovali bez lístku do Mexika. Na hranicích na nás už naštěstí čekal další van, nejdříve nás ale poslali do vesnice na imigrační úřad. Když jsme konečně vyjeli z vesnice, kde běhaly děti bez bot a opovrhovaly sušenkami a vykřikovali, že chtějí peníze, tak hned za vesnicí jsme se začali dohadovat s jedním úředníkem ohledně poplatku za průjezd po silnici. Nespravedlivé bylo, že chtěl peníze jenom po turistech a ne po místních a přitom to mělo být za průjezd po silnici, po které jsme jeli všichni stejně. Když jsme s panem dohádali, tak se začali dohadovat Francouzi, že nám nerozuměli a vyžádali se úřední dokument a zavolání policie. S policií jsme nechtěli mít naprosto nic společného, takže jsme je přemluvili, ať zaplatí těch 15 pesos a ať už jsme odtamtud pryč. Protože jsme jeli „kolektivním taxíkem“, tak jsme po cestě nabírali lidi. Tou dobou jsme už byli smíření, že Palenque už ten den nestihneme. Lidi, které jsme nabírali po cestě do tranzitu byli různí, například dva kluci, kteří zrovna přišli z lesa a naložili jsme je i s větvemi, chlápka s kusem nábytku, který jsme naložili na střechu, chlápka s kloboukem a pytlem mang a zhoubičkovaného kluka s rozepnutým poklopcem (v Chiapasu lze všude koupit omamné houby legálně), který si mluvil a zpíval sám pro sebe.
Město Palenque a San Cristóbal de las Casas
Po pár hodinách nabírání a vyhazování lidí u lesů, skrz hory a ve vedru nás od zhroucení zachránil hostel v Palenque. Ten byl uprostřed džungle; klid, chládek, teplá sprcha, což je přepych. Druhý den jsme se šli podívat na Mayské ruiny, prý nejromantičtější Mayské ruiny, ale po Tikalu v Guatemale nás už tolik nenadchly. Nacházeli se také v džungli a slyšeli jsme hodně opic. Od cesty z Guatemaly cestujeme s Izraelkami.
Odpoledne po ruinách v Palenque jsme vyrazili do San Cristóbalu de las Casas. V autobuse první třídy nám bylo opravdu špatně a lidé po cestě dokonce zvraceli. Vystoupali jsme z 80 m.n.n na 2200 m.n.m. Všude byly serpentiny a navíc díky období hurikánů nás chytla pořádná bouře a vichr, takže na silnici byly napadané stromy a my jsme mnohdy nemohli projet silnicí. Sranda byla, že řidiči nevěděli, co budeme dělat. Nebylo komu zavolat. Naštěstí z aut za námi vyskákali polonazí Mexičané a vždycky stromy odstranili – to se stalo asi třikrát. Při cestě bylo hodně vidět, jak moc chudý Chiapas je - nejvyšší nevzdělanost, nezaměstnanost a chudoba v Mexiku. V Chiapasu žije několik kmenů indiánů, každý má svou vlastní řeč a zvyky. Domy vypadají jako kůlničky na dříví, bez vody a elektřiny. Přítomnost Zapatistů je zřejmá pouhým pohledem z autobusu na vesničky, nápisy na jejich podporu, cedule informující že projíždíme územím Zapatistů, nebo označení „zapatistická kuchyně“ na jednom domě, či obrazy se Zapatisty na stěnách domků. Zapatisté odkazují na poselství Emiliána Zapaty, vůdce Mexické revoluce z první poloviny 20. století. Jeho ideje zahrnovaly rovnoměrné rozdělení příjmů, potlačení chudoby, spravedlnost, demokracii, posilnění práv žen atd. Všude se také daly koupit trička a pohledy se Zapatisty či panenky v bojových kostýmech. Zapatisté jsou také hodně opěvováni a po Chiapasu se rozléhají ódy na jejich skutky.
Všude v Chiapasu jsou také nápisy „no tirar basura“ (nevyhazujte odpadky), ale návyky Mexičanů, konkrétně samých indiánů v Chiapasu jsou opačné. Všude vyhazují odpadky, např. pet flašku z jedoucího auta, když dojedí, tak odhodí odpadky na ulici a tak podobně. V Chiapasu se také vyrábí všechno indiánské oblečení – šátky, koberce, mikiny atd. – za velice nízké výrobní náklady a rozváží se to do celého Mexika, takže chudáci indiáni v Chiapasu pracují hrozně levně a na jejich práci vydělávají ostatní. Proto jsou v Chiapasu takové politické nepokoje.
Když jsme dorazili do San Cristóbal de las Casas, sehnali jsme večer ubytování v malém příjemném hotýlku blízko centra města. Hotel jsme našli díky taxíkáři, který byl moc milí a nabídl nám také své služby průvodce na další den. San Cristóbal je město v koloniálním stylu s malými uličkami, nízkými barevnými domky a je ve výšce 2200 m.n.m. Město obývají z části indiáni, kterých je ale několik skupin a snadno můžete vidět, jak se liší. Dají se odlišit podle oděvů, které mají, například Chamulové mají zdobené, modro černé halenky a sukni, Lacandóni zase jen bílou košili sahající pod kolena a Tzotzilové mají sukni z lamí vlny. Přítomnost indiánských kmenů je opravdu zřejmě, všude prodavači levných náramků či korálů, žebrající děti, které nejsou ve škole, špatná hygiena a špinavější město.
Ráno jsme i s Izraelkami vyrazili s již zmíněným taxíkářem – průvodcem do města San Juan de Chamula, kde žijí hlavně indiáni Chamulové, kteří jsou podle průvodci ti nejšpinavější, nejagresivnější a nejchudší indiáni v kraji. Na druhé straně se ale Chamulové nejvíce drží svých indiánský tradic a to byla ta pravá příležitost pro nás. Zavedl nás na místí hřbitov, kde se nacházejí celkem tři druhy křížů, kterých dokonce mohlo být víc na jednom hrobu, podle toho, kolik lidí je v něm pochováno. Hroby jsou hliněné a nebožtíci nejsou zpopelněni, nýbrž položeni do země ve směru nohama na západ, protože, kde život končí, jiný začíná, ale nebožtíci musejí projít cestou, ve které jím pomáhají jejich patroni, andělé strážní, kterými jsou většinou zvířata. U hřbitova se také pasou hodně ovce a nechyběli ani naházené odpadky. Indiány nemáme v žádném případě fotit, jsou prý agresivní a mohli by nás napadnout, zavřít nebo žádat pokutu. Když indiána vyfotíte, seberete prý sílu jeho andělu strážnému při cestě na onen svět. Také nás průvodce upozornil, že nemáme dávat peníze malým dětem, děti by pak nechtěli chodit do školy, protože mají vidinu lehkého výdělku přes žebrání. také jsme navštívili Chamulský kostel, který vypadal jako křesťanský z venčí, ale zevnitř je naprosto jiný – na zemi je všude položená borovice, kusy látek visí od stropu, místní indiáni zapalují svíčky různých barev, které mají svůj konkrétní význam, např. zelená pracovní úspěch, dále barvy žlutá, červená a bílá. V kostele indiáni vykonávají rituály, při kterých potřebují vejce, mrtvého kohouta nebo slepici, pálenku a bublinkovou limonádu. Alkoholem navodí stejnou vlno energie jako má jejich svatý, ke kterému promlouvají, poté zapalují svíčky a přeříkávají svá přání, musejí počkat až svíčky vyhoří, poté se očistí vejci, musejí také opustit negativní energii a to tím, že si po bublinkách, nejčastěji coca-cole krknou. Ke konci potřebují obětovat slepici Bohu. V kostele mohou lidé dělat cokoliv co si zamanou, jako například kouřit, jíst, zpívat, mluvit, sedat si na zem atp. V katolickém kostele by si tohle nikdo nedovolil, ale tady jsme viděli prolínání kultury indiánské a katolické – kostel byl zasvěcen Janu Křtiteli a u stěn v kostele byli ve vitrínách další svatí, ale lidé se v kostele chovají naprosto jinak. Venku před kostelem pobíhají malí indiánci a samozřejmě žebrají. Náš výlet pokračoval na obědě s indiánskou rodinou Tzotzilů. Průvodcova kamarádka Petra je z kmene Tzotzilů nám uvařila výborné domácí tortily, se sýrem a mexickou salsou. Kuchyň to byla opravdu primitivní, s otevřeným ohněm uprostřed, zdi byly z dřeva a bláta a mohli jsme si ještě navíc vyzkoušet jejich kroj a pálenou kořalku z manga a ze skořice. Petra doma pracuje na něco jako tkalcovském stavu, vyráběla šátky a šaty, například šátek, který vyrábí 1 měsíc prodá za 200 pesos, což je 300 korun. Životní úroveň indiánů je nízká, ženy pracují od rána do večera, ale muži pouze od 5 hodin ráno do 10 hodin dopoledne. Kdyby pracovali více nebo pomohli ženě, ztratili by dobrou pověst a postavení ve společnosti. U indiánů není také výjimkou to, že si muž ženu koupí. Patří to k jejich kultuře a tradici. Muž také musí jít na 3 měsíce pracovat k budoucímu tchánu a žena na měsíc k tchyni, poté se teprve rozhodne, jestli se vezmou nebo ne. Celý výlet do indiánských vesnic byl pro nás silným zážitkem.
Další den jsme se vydali do města, protože jsme neměla už žádná pesa, sháněli jsme banku, ale netušili jsme, jak problematické bude vyměnit peníze. Služby ve státě Chiapas jsou opravdu mizerné. Ve městě je ale několik muzeí, jako Museo de Café, které podporuje místní sběrače, a muzeum Na Bolom, ze kterého jsme byli nadšeni, protože je to dnes organizace pomáhající indiánským dětem ve výuce a indiánům obecně. Dále organizace provádí archeologické a antropologické výzkumy v Chiapasu. Líbilo by se mi v nějaké podobné organizaci pracovat a pomáhat těm, kteří to opravdu potřebují. Také jsme navštívili místní market, což je podle nás nelepší způsob, jak poznat místní lid a jejich způsob života. Tento trh byl opravdu jedinečný. Například kadeřnictví velikosti kůlničky na seno pro králíky, všude plno ovoce, zeleniny, pálených CD, omamných hub a čerstvých tortil.tacos a churros –pečené copánky se skořicí. Všude samozřejmě vyhrává hudba a vyřvávají prodavači.
Oaxaca
Ve večerních hodinách jsme vrazili do Oaxacy. Rozloučily jsme se s Izraelkami a po dlouhé době opět cestovali sami. Také jsme začínali být unavení z dlouhého cestování, přespávali jsme totiž dost často v autobusech. V Oaxace bylo zase o něco tepleji a to i přes nadmořskou výšku 1500 m.n.m. V Oaxace nás přivítali politické demonstrace, všude na zdech domů jsou nápisy hanobující politiky a politiku, všude visejí plakáty s nápisy jako svoboda, spravedlnost, zničmě korupci a prezidenta atp. Zarazily nás fotografie na velkých plakátech se zavražděnými místními politiky a s výzvou pro lid nezavírat před tím oči. Další plakáty znázorňovali Zapatisty, Marxe či Lenina. Navštívili jsme také katedrálu s muzeem zopakovali si historii Mexika a Oaxacy. Z Oaxacy je prezident Benito Juarez, prvni indiánský prezident Mexika z 19. století, velká hvězda a tvořitel mexické Ústavy. Nadchl nás natolik, že jsem navštívili jeho rodný dům. Jak jsme vyčerpáni, tak máme pomalejší tempo a spíše odpočíváme a prcházíme se po městě jen tak. Opět jsme vyrazili do místního marketu, kde všude prodávají mezcal a tequilu, protože v Oaxace se pěstuje agáve potřebné na jejich výrobu. Na marketu jsme také narazili na pražené kobylku v chili, ale jejich nedobrý vzhled a evropské kořeny nám nedovolily je ochutnat.
Cesta z Oaxacy bylo celkem dobrodružná, když jsme nastoupili do autobusu, natočili nás na videokameru, prohrabávali nám také batohy, ale ne důsledně, prrotže Štěpán propašoval svůj nůž. V noci ve 3 hodiny ráno nás ale vzbudili vojáci se samopaly a brokovnicemi a že prohledávají batohy. Byli poněkud nervózní a nemáme je rádi, budí falešnou autoritu pouze díky zbraním, jinak jsou ale hrubí a agresivní. Nic nenašli a my až v Mexico City zjistili, proč dělají taková opatření při výjezdu z Oaxacy. Vše bylo kvůli zmíněným demonstracím a výbuchu kamiónu, o kterém jsme ani nevěděli.
Ciudad de México a cesta domů
Do hostelu v Mexico City jsme dorazili v 5 hodin ráno a šli se ještě tedy prospat. Opět procházíme muzea – se Štěpánem ještě jednou Museo de Antropología, kde jsme se zdrželi u Mayů, protože už jsme o nich věděli více a viděli je na vlastní oči. Další museum patřilo Leonu Trotskému, ke byl také zabit a dále Fridě Kahlo, kde už jsme takí byla, ale jelikož je to má oblíbená malířka, neváhala jsme a šla tam znova. Navštívili jsme i Amnesty International, kde Štěpán dělá dobrovolníka a našli tam nové přátele. Málem jsme se tam ale nedostali, protože metro najednou z ničeho nic zastavilo na 20 minut a nikdo nevěděl co se děje – teda Mexičani se ani nepohnuli, ale já jsme byla hodě neklidná. Ve stylové hospůdce jsme si dali poslední mexické jídlo a bylo mi smutno. Nechala jsme si také naplést copánek do vlasů na památku. Poslední den když jsme vylézali ze dveří metra, tak nás málem atakovala postarší dáma, která se tlačila dovnitř, lidé tady neumějí nastupovat a vystupovat, jiank je ale v metru veselo, hudba, prodavači, maé děti lepící nálepky na cestující atd.
Dohromady jsme měli asi 13, 24, 30, 10 a 10 kilo, tzn. 87 kilo!!! Málem jsme platili 100 dolarů za težší kufr, ale přendali jsme to šikovně a neplatili nic. Let byl úplně v pohodě, vše jsme stihli krásně. Přestupovali jsme v Paříží a konečná stanice byla v Mnichově, kde nás vyzvedl Štěpánův tatínek a hurá do Turnova domů.
A takto končí můj příběh nejzajímavějšího půlroku.............
sobota 20. června 2009
Adios Mexico!
Tak jeden z poslednich prispevku! jsme prave v hlavnim meste a zitra odletame, v Cechach bychom meli byt v pondeli 22.6.09 vecer, snad stihneme letadlo v parizi, kde na nej nemame moc casu. Doufam ze uz jsem si "vyzrala" spatne letani na ceste do mexika, kde s epokazilo co se dalo....
prispevek o uzasnem Chiapasu a Oaxace dodam nekdy pozdeji, snad:-) No za chvili uz nas budete mit doma, takze navidenou!!!
Adios mi querido mexico! Me volvere!!!
prispevek o uzasnem Chiapasu a Oaxace dodam nekdy pozdeji, snad:-) No za chvili uz nas budete mit doma, takze navidenou!!!
Adios mi querido mexico! Me volvere!!!
středa 17. června 2009
Guatemala
Moc vas vsechny opet zdravime z Mexica a pridavame dalsi prispevek z Guatemaly. Hranice jsme prekrocili v poradku, sice zase za maly poplatek, ale nikdo se nas prihlouple neptal kam jedeme. Hnedka za bylo poznat, ze jsme o tridu v mene vyspelem svete, cesta byla hrozna, nepodobala se silnici ani v nejmensim, ale i to jsme prekonali a po nekolika hodinach dorazili do Flores. Flores je maly ostruvek uprostek jezera, kde Tiina pracovala pred dvema lety, takze uz to tam trochu znala a nebyl problem sehnat hostel ci vedet kam jit na jidlo. Hostel jsme meli sice s vyhledem na jezero, ale nevynaseli nam odpadky, i kdyz jsme se jich na to ptali a pan byl obcas neprijemny - do kose se haze i toaletni papir po pouziti, ucpalo by jim to trubky, ktere tady navic vedli primo do jezera. Tady v Guatemale jsme meli v planu procestoval sever, ale zacali jsme na protejsim ostrove v tropickem pralese, kde jsme se snazili najit rozhlednu a plaz, jen tak dodam, ze bylo neskutecne vedro, dricka promocene, navic jsem mela sedrenou nohu, protoze silnice ve Flores jsou samy kamen a dira - zrovna to tam prestavuji. Pak Tiina zacala panikarit, ze videla hada, samozrejme, ze v pralese jsou hadi a jina zvirata, takze jsme slavnou rozhlednu nenasli, takze jsme tim zabili jeden den. Ja jsem se taky trochu bala, preci jenom nekde kdesi.... Druhy den jsme vyrazili na Yaxhu a na La Blancu s pruvodcem, ktery se take participoval na archeologickych pracech, diky tomu jsme mohli na La Blancu, kam turisti bezne nejezdi. La Blanca byla objevena teprve v roce 2004. Obecne pyramidy objevuji tzv. chicleros, sberaci zvykackove gumy ze stromu - ha a posilaji to do Chicaga do Wrigleys. Jeli s nami dva lidi z Texasu, kteri si nesli igelitky na tento vylet do jungle. Vnuk rypal to tisice let starych maleb, boze Americani!!!! La Blanca byla moc zajimava, je to stare mayske sidlo uprostred niceho. Pak jsme jeli do indianske rodiny na obed, coz byl tedy zazitek a hrozne jsme si posmakli. Lide tam ziji v kulnickach na drivi a kolem domu jim behaji vyhledli a zraneni stenatka a psi - chtelo se mi brecet, kdyz jsem videla stenatko, ktere tak do dvou dnu umre, ale chapu, ze kdyz maji jidlo sami pro sebe, tezko se budou starat o zvirata - a to plati i o Mexicu. Obed byl ryze se zeleninou, brambory a placky, ale moc dobre. Lide v Guatemalou jsou vice uzaverni na rozdil od Mexicanu a lidi v Belize, nepokrikuji, nevnucuji se, nenabizeji zbozi, jsou hodne skromni az zakriknuti a jsou to sami indiani. Menou v Guatemale je Quetzal - kecal - kdyz jsme se bavili, kolik "kecalu" co stoji :-). Dalsim cilem naseho putovani byla Yaxha (Jasa), coz jsou uzasne jen z casti odkryte pyramidy, 80 procent mesta je stale ukryto pod hlinou a pod stromy, jelikoz se jedna o tropicky prales, zacali jsme se opet pekne potit, zvlaste pri vylezu na pyramidy, ktere se nedaji srovnat s temi v Mexicu. Tady ty jsou obrovske uprostek jungle se zvuky opic a jinych, radeji neidentifikovatelnych zvirat, vstup je na vlastni nebezpeci, zadni turisti, zadni prodavaci, skvela atmosfera mayskeho sveta a pri vstupu do arealu vojaci s brokovnicema a samopalama. Tri hodinovou turu jsme zakoncili u jezera, kde byl zakaz plavani kvuli krokodylum, ale na to uz jsme zvykli, ti jsou tady vsude.
Vecer jsme si zasli na vyborne nachos s fazolema a syrem, mnam. Sli jsme vstav brzy, protoze druhy den rano jsme vstavali ve 4 a jeli na dalsi turu do pralesa do Tikalu. Byla to naprosta bomba, nas pruvodce byl ornitolog a blazen do vsech moznych zvirat, takze jsme meli prohlidku fauny, flory i pyramid a byl to nejlepsi zazitek z mayskych ruin a indianske kultury co jsme meli za cele cestovani. Nebylo jeste takove vedro, protoze opravdu brzy rano a cela jungle se probouzela k zivotu i opice, ktere jsme videli i slyseli, ukazeme vam video jak skacou po stromech a lianach. V Tikalu nas nadchlo El mundo perdido, coz je stred mayskeho sveta, stred jejich mesta Tikalu, coz bylo sveho casu centrum Mayu a setkavali se tam z Belize, Mexica i Hondurasu. Prekonala jsem tam sama sebe, vylezla jsem na pyramidu, podle me smrti. Na vrchol vedlo schodiste typu zebrik a bylo to 50 az 60 metru bez zabradli na vrcholu a bez zachrany, kdyz se lezlo nahoru. Stepan me musel nahore opravdu hodne uklidnovat, abych vubec slezla dolu, nikdy jsem vysek tolik nebala, ale tohle bylo moc, dokonce i pro stepana to byl silny orisek, radsi nebudem ukazovat fotky, nebo nas kuchnete, kam jsme se to pro boha hrabali :-). Tikal znamena mesto zvuku, tak ze to bylo poznat, plno divnych zvuku, radsi nechci vedet, co za zvirata vydava takove zvuky. Videli jsme opice, tarantuli, mravenci jedovate vojaky a tyhriho mravence, ktery je superjedovaty a dalsi. Byl to zazitek. Na ceste zpet nas opet jelo o jednoho vice nez byla kapacita auta, takze pekne spoceni, unavni, hura do Flores. Dalsi den v rano jsme vstavali opet ve 4 rano a jeli jsme zpet do meho milovaneho Mexica. Viva Guatemala a jeji nadherna priroda a krasne mayske pamatky. Odjezdem z Guatemaly jsme opustili Tiinu a Arta. Snad je uvidime na Octoberfestu. Pokracovani priste, papa.........
Vecer jsme si zasli na vyborne nachos s fazolema a syrem, mnam. Sli jsme vstav brzy, protoze druhy den rano jsme vstavali ve 4 a jeli na dalsi turu do pralesa do Tikalu. Byla to naprosta bomba, nas pruvodce byl ornitolog a blazen do vsech moznych zvirat, takze jsme meli prohlidku fauny, flory i pyramid a byl to nejlepsi zazitek z mayskych ruin a indianske kultury co jsme meli za cele cestovani. Nebylo jeste takove vedro, protoze opravdu brzy rano a cela jungle se probouzela k zivotu i opice, ktere jsme videli i slyseli, ukazeme vam video jak skacou po stromech a lianach. V Tikalu nas nadchlo El mundo perdido, coz je stred mayskeho sveta, stred jejich mesta Tikalu, coz bylo sveho casu centrum Mayu a setkavali se tam z Belize, Mexica i Hondurasu. Prekonala jsem tam sama sebe, vylezla jsem na pyramidu, podle me smrti. Na vrchol vedlo schodiste typu zebrik a bylo to 50 az 60 metru bez zabradli na vrcholu a bez zachrany, kdyz se lezlo nahoru. Stepan me musel nahore opravdu hodne uklidnovat, abych vubec slezla dolu, nikdy jsem vysek tolik nebala, ale tohle bylo moc, dokonce i pro stepana to byl silny orisek, radsi nebudem ukazovat fotky, nebo nas kuchnete, kam jsme se to pro boha hrabali :-). Tikal znamena mesto zvuku, tak ze to bylo poznat, plno divnych zvuku, radsi nechci vedet, co za zvirata vydava takove zvuky. Videli jsme opice, tarantuli, mravenci jedovate vojaky a tyhriho mravence, ktery je superjedovaty a dalsi. Byl to zazitek. Na ceste zpet nas opet jelo o jednoho vice nez byla kapacita auta, takze pekne spoceni, unavni, hura do Flores. Dalsi den v rano jsme vstavali opet ve 4 rano a jeli jsme zpet do meho milovaneho Mexica. Viva Guatemala a jeji nadherna priroda a krasne mayske pamatky. Odjezdem z Guatemaly jsme opustili Tiinu a Arta. Snad je uvidime na Octoberfestu. Pokracovani priste, papa.........
úterý 16. června 2009
Belize 2 a zbytek Mexika co jsem zapomnela
Tak pokracujeme v Belize! jeste jsme zapomnela dodat k Belize City, ze snidani nam v hostelu pripravoval cernoska, spravna zena jako ve Forest Gumpovi!Byl to taky zazitek!! A dalsi zazitek jeste z hranice, kde se me zeptal celnik : Where are you going man??? Kam jdes chlape? tak jsme se otocila na stepana, coz celnik vubec nechapal a vsichni jsme byli totalne zmateni. No oslovuji takhle ldii normalne. Ha jako stepana jedna slecna cisnice pri vchodu do restaurace: Hi sweety! Ahoj zlaticko! Ja jsem byla za rohem a cetla si jdelni listek, grh! No ale tak zpet ke Caye Caulkeru - ostrov v Belize - maji tam koralovy utes, druhy nejvetsi na svete, voda modroucka, ostruvek rozdeleny hurikanem na dve casti! Vyuzili jsme tedy toho utesu a vydali se jeste s Tiinou a artem snorchlovat, poprve v zivote takhle s pruvodcem, ale byl to skvele, videli jsme rejnoky, koralu, barakudu, humra a pak nejakeho vodniho hada, a arto vdel maleho sedeho zraloka, takze me totalne vystrasil! a taky krasny duhovany rybicky! Bylo to super. No ale krome snorchlovani a radosti z krasneho hostelu v bob marley stylu na mini ostruvku nekde v karibiku nebylo za par dni co delat, navic vsechno docela drahe, takze jsme vyrazili do Guatemaly!! Jo jeste dodam, ze finove by si bez nas ani nebyli schpni vybrat penize z bankomatu, nekdy s enam zdali mene prakticti, ale jinak jsme radi ze jsme s nima, ve 4 se to lepe tahne:-) No vstaval jsme docela brzy, jeli zase lodi nazpatek na pevninu a tam meli chvilku casu, tak jsme se vydali hledat snidani - hlavne teda fionove byli hladovi. No ale paradoxne oni nic nesehnali a my prisli se smazenymi vajickami, slaninkou a toasty, chudaci chroupali tycinku...Abych to sesumirovala, v Belize zije 312 tis lidi, hlavni mesto Belmopan, drivejsi bylo Belize city, kde jsme se teda trochu bali, krasna priroda vsude kolem, mayska stezka prochazi taky belize, lide prijemni, super ochotni poradit se vsim, jit se nam kamkoliv zeptat - pan hlidac na nadrazi atp..no libilo se nam tam.
Hura do Guatemaly!!
Ale jeste nejdriv doplnim Mexiko, kter jsm myslela ze uz jsm napsala a ono ne....Z Cozumelu jsme frceli do Tulum, kde teda bylo nepredstavitelne vedro a navic, diky Tiine, pokoj v prvnim patre, nejak ji nevonel pokoj v jinem hostelu, tak jsem se presunuli - finove obcas jsou vice choulostivejsi. No stepan to snasel dobre to vedro, ja dusno hur...al enastesti me stipla vcela a brala jsme antialergika, po kterych jsme pak spala jako neluvne. No mela jsme otok jest pres cele Belize a uz jsem chtela volat domu jake antibitilka si mam koupit,a le za 5 dni to splasklo a za dalsi 2 zmizelo. No Tulum je male mestecko u Karibiku, s ruinami na pobrezi, po mayech, uzasne prazdne plaze, palmy s kokosem, pan vyrtvavajici mangoooooooo, vyborne margarity, morske plody, no relax!! Ha dalsi vtip s Finama, meli zjistit, kdy nam jede autobus - a pak jsme na nadrazi cekali 3 hodiny pac to zblbli a prijeli jsme do Belize city za tmy. Navic, kdyz jsme tedy cekali na dalsi autobus jsme sli na internet se stepanem, kdyz v tom z anami pres ulici pribehl arto, ze autobus uz prijel at makame- bylo to pul hodiny predem, ale vypadal dost vydesene, tak jsem bezeli, ha a ono nic! BUS V MEXIKU O PUL HODINY DRIV???to byl nesmysl hned....dodatek:v Belize city arto bezel nekam k autorizovanym taxi, ktere tam ale nikde nejsou a navic jsme meli uz zajednano taxi, nekdy zbytecne zmatkuji, ale je to sranda s nima. Hlavne kdyz s emy bavime aoni a navzajem si vubec nerozumime:-) Z Tulumu jsme vyjeli na jeden den do chichen Itza - muj sen! Nej pamatky mayu na yucatanu!! Mayove znamenalo drive v jejich reci nerozumim - kdyz se jich spanele ptali kdo jste, tak odpovedeli mayos - nerozumim. Nejlepsi astrologove, jejch kalendar konci 2012 a pro ne to znamena novy vek, zmeny v prirode, ve svete, mozna postaveni slunce atp, tak uvidime!:-) Mayove byli velci hraci a dodnes je jejich Juego de Pelota zahaleno tajemstvi. ritualni hra s gumovym micem, skakanim, v kostymech jaguara nebo orla - symbolicka zvirata a na konci obetovani viteze nebo prohraneho a vystaveni jejich hlav, kdo by chtel hrat takovou hry????
Omlouvam se za hrubky a mozna hekticnost, ale tady uz nemam etak snadny pristup na internet a za pul hodiny odjizdime do Oaxacy, 14 hodin autobusem pres hory a pres noc, tak sna d to se stepanem zvladnem. Moc vsechny pozdravujem!!!! a brzy navidenou!!!
Hura do Guatemaly!!
Ale jeste nejdriv doplnim Mexiko, kter jsm myslela ze uz jsm napsala a ono ne....Z Cozumelu jsme frceli do Tulum, kde teda bylo nepredstavitelne vedro a navic, diky Tiine, pokoj v prvnim patre, nejak ji nevonel pokoj v jinem hostelu, tak jsem se presunuli - finove obcas jsou vice choulostivejsi. No stepan to snasel dobre to vedro, ja dusno hur...al enastesti me stipla vcela a brala jsme antialergika, po kterych jsme pak spala jako neluvne. No mela jsme otok jest pres cele Belize a uz jsem chtela volat domu jake antibitilka si mam koupit,a le za 5 dni to splasklo a za dalsi 2 zmizelo. No Tulum je male mestecko u Karibiku, s ruinami na pobrezi, po mayech, uzasne prazdne plaze, palmy s kokosem, pan vyrtvavajici mangoooooooo, vyborne margarity, morske plody, no relax!! Ha dalsi vtip s Finama, meli zjistit, kdy nam jede autobus - a pak jsme na nadrazi cekali 3 hodiny pac to zblbli a prijeli jsme do Belize city za tmy. Navic, kdyz jsme tedy cekali na dalsi autobus jsme sli na internet se stepanem, kdyz v tom z anami pres ulici pribehl arto, ze autobus uz prijel at makame- bylo to pul hodiny predem, ale vypadal dost vydesene, tak jsem bezeli, ha a ono nic! BUS V MEXIKU O PUL HODINY DRIV???to byl nesmysl hned....dodatek:v Belize city arto bezel nekam k autorizovanym taxi, ktere tam ale nikde nejsou a navic jsme meli uz zajednano taxi, nekdy zbytecne zmatkuji, ale je to sranda s nima. Hlavne kdyz s emy bavime aoni a navzajem si vubec nerozumime:-) Z Tulumu jsme vyjeli na jeden den do chichen Itza - muj sen! Nej pamatky mayu na yucatanu!! Mayove znamenalo drive v jejich reci nerozumim - kdyz se jich spanele ptali kdo jste, tak odpovedeli mayos - nerozumim. Nejlepsi astrologove, jejch kalendar konci 2012 a pro ne to znamena novy vek, zmeny v prirode, ve svete, mozna postaveni slunce atp, tak uvidime!:-) Mayove byli velci hraci a dodnes je jejich Juego de Pelota zahaleno tajemstvi. ritualni hra s gumovym micem, skakanim, v kostymech jaguara nebo orla - symbolicka zvirata a na konci obetovani viteze nebo prohraneho a vystaveni jejich hlav, kdo by chtel hrat takovou hry????
Omlouvam se za hrubky a mozna hekticnost, ale tady uz nemam etak snadny pristup na internet a za pul hodiny odjizdime do Oaxacy, 14 hodin autobusem pres hory a pres noc, tak sna d to se stepanem zvladnem. Moc vsechny pozdravujem!!!! a brzy navidenou!!!
pondělí 15. června 2009
Belize
Hola do Cech!!! Prave jsme v Chiapasu v mexiku a vyrazime se kouknout na Zapatisty, ale o tom pozdeji...Vratim se k Belize abych pekne pokracovala tam kde jsem skoncila. S Tiinou a Artem jsme vyrazili odpoledne na 5ti hodinovou cestu do Belize, v hranicnim meste Chetumal jsme museli zmenit autobus, no a opravdu nebylo tezke poznat, ktery autobus je mexicky a ktery je nas belizsky, kterym pojedeme. Nevim jestli jste videli Harryho Pottera, jak ho v jednom dile na zacatku vyzvedne sileny autobus s jeste prdlejsim ridicem, tak nejak tak se prihnal nas stary polodlouhy autobus belizske spolecnosti. Jeste vic jsme se divili kdyz jsme vesli dovnitr - plny cernosek, nektere meli natacky, nektere dredy atp. Uvedomili jsme si, ze vlastne Belize byla britskou kolonii az do 70. let, takze mluvili anglictinou, jestli to tak muzeme nazvat - zvlastni smesice sislani, zkracenych slov a pouzivani slovicek jako baby, sweety, my friend atp...Cesta probehla v poklidu, i prejedzd hranic, kde jsme se trochu obavala pac jsem mela jako jedina studentske vizum a musela jsem tam zustat dyl a vyplnovat nejake papiry a cely autobus cekal na me, navic pan ridic vyhnal stepana, za nemaji radi kdyz se tam zbytecne pohybuji uz orazitkovani lide, ten se cukal, ale musel odejit. Ale dopadlo to dobre, jako jedina jsem neplatila poplatek 100 pesos za vyjezd z mexika!!! Do Belize City jsme prijeli o neco pozdeji nez jsme meli a navic uz byla tma. Coz jsme si rikali ze takhle v noci nikdy cestovat nebudem, navic po Belize!! Na nadrazi nas odchytli nejaci cernosi ze jsou pry taxikari, ja jsme s emalem pocurala tak jeden z nich ze me pry odvede na zachod, kdybych uz asi 2 hodiny nepotrebovala tak bych za nim do tmy pryc z nadrazi nesla, ale sla jsem. Dobre to dopadlo nebojte, oni jsou asi hodni, jen hooodne jini nez mexicani. V lonely planet jsme vytipovali hostel, rovnou nas teda odvezli tam, kde teda jedna noc satala 20 dolaru kazdeho, coz je drahe, belize obecne byla pro nas ve srovnani s mexikem byla drazsi, az dvakrat nebo trikrat. Hostel byl krasny, v kolonialnim stylu, dreveny, podlahy vrzali, more hucelo, komari stipaly, ale byli jsme radi ze jsem dorazili. Problem nastal kdyz jsme chteli jist, p`redstava ze pujdeme neosvetlenym belize city v 9 vecer - coz pozde neni, ale tma byla totalni, nemaji svetla, temne ulicky, 60 tis obyvatel, cernosi jamajskeho stylu - vsude po Belize nam zpival Bob Marley:-) No pani domaci nam pujcila radsi sveho vlcaka, z apry nas kdyztak ochrani, ze se pry mistni lide boji psu - coz taky byla pravda!!Takze vlcak Kristin sla s nama a byla moc hodna, navic jsme byli 4, takze jsme se tolik nebali, ale uprimne to bylo asi nejmene bezpecne misto ve kterem jsme doposud byli. Taky tam vsud epouzivali kola - a vyhazovali odpadky - igelitky s odpadky primo z kola do reky nebo do more...chjo....Dali jsem si vyborne cinske jidlo - cinan mel jediny otevreno, vse s etam zavira kolem 8 a pak uz moc lidi nevychazi ven, on mel omrizovany kram kd epripravoval i jidlo, tak jsme si pak v hostelu posmakli. Rano jsme vyarzili na asi hodinu vzdaleny ostrov - lodi - no motorovou lodkou s krosnama a dalsima 50 lidma. Cay Caulker - ten ostrov dopisi priste, musim tedka uz jit. Mejte se krasne ateste se na zazitky z Guatemali!!!Papa zatim
sobota 6. června 2009
středa 3. června 2009
Cestovani
Tak se opet ozyvam z druheho konce sveta!! Uz tu nejsem sama, Stepan vsechny take zdravi!
nakonec jsme se tedy dockala a prijel Stepan, mel naprosto poklidny let, zadne zpozdeni, zadny zruseny let nebo ze by mu uletelo letadla, zavazadlo taky kupodivu dojelo. Sla jsme si hop vyzvednout na letiste a samozrejme ze vysel jako posledni clovek, protoze mel predtim mezinarodni let, takze v konecne destinaci musi projit jinudy nez vsichni ostatni mexicani. Letadlo pry bylo poloprazdne, nikdo do Mexika kvuli nesmyslu praseci chripka nejezdi, chudaci chudi mexicani, ti to odskacou, pritom Calderon - mex prezident potreboval penize od Obamy na predvolebni kampan atp...chjo. Nechci to zlehcovat, nebylo to tady zrovna dvakrat prijemne kdyz jsme nevedeli co se deje, jestli zavrou hranice, v lekarnach vsechno vyprodano a zakaz vychazeni, ale histerie uz opadla a zustala rozumna opatreni, jako desinfekcni gely pri vstupu do hostelu, restauraci, baru kin apod... Mame taky vlastni lahvicku chirurgicke desinfekce, takze si porad myjeme ruce tim. Rousky jsme zatim nevyuzili, ani v hlavnim meste kde jsme byli asi 4 dny, opravdu to neni zapotrebi, nikdo je tam ani nenosi, vzpada to ze uz to opravdu zastavili, naposledy pry umrel clovek v DF na zacatku kvetna. No abych se vratila zpet, kdyz prijel stepan do Mazatlanu pobyli jsme nekolik dni jen tak prochazenim, na plazi, zasli jsme do kina na Gran Torino - doporucuji! a jen tak jsme odpocivali aby si stepan zvykl na zmenu casu nez vyrazime cestovat. Jako statny chalan mexicky cas a prostredi zvlada perfektne, dokonce lepe snasi ty 40 stupnova vedra!! No kdyz jsme chteli odjet z Mazatlanu nastaly mensi potize s pronajimatelem domu, ktery naprosto ignoroval po 3 dny moje telefonaty a ke konci uz vyhruzne smsky a nechtel nam vratit penize - Joelovi - kanadanovi dluzi 1500pesos a me 500pesos (750CZK). Dokonce jsme i odlozili odjezd a jeste vyckavali. co se al enestalo! odpojili nam elektrinu ze pry majitel nezaplatil ucet za posledni mesic! No tak jsme zustali v dome bez elektriny a nastvani ze nam dluzi penize. Nezabrala ani vyhruzna esmska ze se obratime na mexickou policii - to v mexiku jako vyhruzka asi neplati no... Nechala jsme tedy klice od domu mexickemu kamaradovi kdyby se neco udalo, v dome jsme nechali dalsi vzkaz majiteli, ale porad nic. Hold jsme v mexiku a toto se stava! jeste ze uz mi vratil deposit predtim, jinak by mi dluzil mnohem vic. Nechapu to protoze kdykoliv jsme cokoliv potrebovali vysel nam vstriv, pomahal nam zarizovat internet atp...
Vyjeli jsme tedy smer DF, po 16 hodinach jsme tam opravdu dorazili. Navstivili jsme Adama Lorence na ambasade, nechali si u neho zavazadla - jo musela jsme si koupit dalsi zavazadlo, mam moc darku pro Vitka a Kaju :-), predali jsme mu horalky a Svijany - Turnovaka v sobe nazapre - mel z nich radost! Ubytovali jsme se v centru, kde uz jsem predtim byla kdyz jsem cestovala s ostatnimi nekde v dubnu - mimochodem tou dobou tam opravdu vrchiolila chripka anikdo nam nic nerekl, panika zacala az kdyz odjel Obama z oficialni navsetevy mexika! V pokoji jsme byli se dvama novozelandanama, moc prijemny, tak jsme i s nimi neco podnikli - navsteva pofiderni ctvrti hlavniho mesta, ze ktere jsme docela rychle zase odjeli, a to jsme chtela jen tak nekde na chvilku posedet. No nebudu to rozmazavat, ale proste Praha je super bezpecne mesto!! Hlavni mesto je obrovske, ale docela ciste mesto. Prochodili jsme spoustu mezei - osvezila jsme si a porhloubila znalosti mexicke historie, ktera me moc zajima a je dosti pestra a misty kruta, prosli jsme poradne Templo mayor - aztecke ruiny uprostred mesta, katedralu z 16 stoleti, ktera se naklani doprava. je to krasne videt na fotkach ktere privezu, dalsi zastavkou bylo Palacio Nacional s malbami Diega - uzasne, tak jsme zasli i do dalsiho muzea s jeho nastenou malbou, je to muj favorit!!! Take jsme zajeli do starych azteckych zahrad, Xochimilco, na barevnych barkach, byl vikend takze vsude tancovali priopili mexicani, prodavaci vseho mozneho nabizeli ze svych lodek, bylo to kouzelne! Mam hlavni mesto docela rada, je tam porad kam jit, ale ten nechutny smog, ZIMA!!!! at mi nikdo netvrdi ze je v DF teplo! a dest me kazili dojem. Jsme zvykla z mazatlanu na teplo - opravdove teplo, cerstvi vzduch od oceanu a krasnou plaz bez lidi - se stepanem jsme byli sami na plazi. takze uz jsem se tesila na Yucatan zase do teplicka. A taky ze s emi to splnilo. Prileteli jsme do Cancunu a polila nas vlhkost a zavalil teply vzduch. Cancun sam o sobe vubec neni uzasny, plno americanu, platit se da jen v dolarech, a tak jsme se vydali do Cozumelu - na nejvetsi mexicky ostrov a jediny v Karibiku. Cestou jsme se zastavili v Playa del Carmen - odtamtud jede lod na Cozumel, kde byla zrovna nejaka fiesta na plazi, ziva hudba, rytmy salsy, tak jsme si dali Margaritu a vynikajici tacos na ktere vzpominame jeste ted. Myslim ze se tady stepanovi taky libi:-) No karibik je proste uzasny, nikdy jsme nevidela takhle azurovou, tyrkysovou, tmave modrou a jeste dalsi odstiny vody, pisek na plazi je belejsi nez kdyby se vypral ve Vanish:-) Na ostrove al eneni zadna verejna doprava, tak jsme si pujcili jeste s Tiinou a Artem - pridali jsme se k Finum!!k moji kamaradce z Mazatlanu!! - skutry a projeli ostrov na skutrech. Musim rict z emexicti ridici jsou mnohem lepsi nez cesi - ty by nam nadavali co lezem na silnici kdyz to neumime, al etady vsichni staveli, pousteli nas, jsou asi zvykli na grongos - tak mexicani hanlive oznacuji americany. No ostrov je 53 km dlouhy a 16 km siroky, tak jsme to cele objeli, zastavili na par plazich, skoukli mayske ruiny - mini ruiny kdyz se to srovna s Teotihuacan nebo chichen itza, ale musim rict ze to tady ma sve kouzle, jsme tu skoro jako jedini turiste, takze je tu krasne. Prodavaci suvenyru s epredhaneji kdo nas oslovi - coz je teda neprijemne jak na nas kazdy porvava, ale take davaji extremni slevy, jak rikam, tihle chudaci odskacou praseci chripku nejvic, nemaji jiny prijem nez z turistu a kdyz tu zadni nejsou...? No nevim jak vic popsat Cozumel, je to raj a uvidite sami na fotkach:-) Tiina s Artem se jeli potapet, maji nejaky drahy kurz, my jsme si zase pujcili skutr se stepanem a jeli vic prozkoumat ostrov, je tu hodne opustenych domu, statku, v dzungli plno spadanych stromu, protoze v roce 2005 se tudy prohnal 3denni hurikan a znicil prakticky vsechno. Skoda no.....
Dneska se chystame do Chichen Itza - dlouho jsme o tom miste snila a rikala si ze s etam jednou podivam!!! Takze jsem opravdu natesena!! N aplanu je potom Tulum - opet pyramidy u Karibiku a pak Belize, kde pobudeme 3 az 4 dny, uvidime. Ridime se podel toho kde se nam libi!
Moc vsechny pozdravujem a za necely mesic se uvidime!!! To to uteklo!!
Jo Jenessa s Travisem posunuli termin svatby na cervenec, pry abych mohla v klidu dodelat skolu v cervnu:-) jsou moc hodni!!!
Mejte se krasne!!!
nakonec jsme se tedy dockala a prijel Stepan, mel naprosto poklidny let, zadne zpozdeni, zadny zruseny let nebo ze by mu uletelo letadla, zavazadlo taky kupodivu dojelo. Sla jsme si hop vyzvednout na letiste a samozrejme ze vysel jako posledni clovek, protoze mel predtim mezinarodni let, takze v konecne destinaci musi projit jinudy nez vsichni ostatni mexicani. Letadlo pry bylo poloprazdne, nikdo do Mexika kvuli nesmyslu praseci chripka nejezdi, chudaci chudi mexicani, ti to odskacou, pritom Calderon - mex prezident potreboval penize od Obamy na predvolebni kampan atp...chjo. Nechci to zlehcovat, nebylo to tady zrovna dvakrat prijemne kdyz jsme nevedeli co se deje, jestli zavrou hranice, v lekarnach vsechno vyprodano a zakaz vychazeni, ale histerie uz opadla a zustala rozumna opatreni, jako desinfekcni gely pri vstupu do hostelu, restauraci, baru kin apod... Mame taky vlastni lahvicku chirurgicke desinfekce, takze si porad myjeme ruce tim. Rousky jsme zatim nevyuzili, ani v hlavnim meste kde jsme byli asi 4 dny, opravdu to neni zapotrebi, nikdo je tam ani nenosi, vzpada to ze uz to opravdu zastavili, naposledy pry umrel clovek v DF na zacatku kvetna. No abych se vratila zpet, kdyz prijel stepan do Mazatlanu pobyli jsme nekolik dni jen tak prochazenim, na plazi, zasli jsme do kina na Gran Torino - doporucuji! a jen tak jsme odpocivali aby si stepan zvykl na zmenu casu nez vyrazime cestovat. Jako statny chalan mexicky cas a prostredi zvlada perfektne, dokonce lepe snasi ty 40 stupnova vedra!! No kdyz jsme chteli odjet z Mazatlanu nastaly mensi potize s pronajimatelem domu, ktery naprosto ignoroval po 3 dny moje telefonaty a ke konci uz vyhruzne smsky a nechtel nam vratit penize - Joelovi - kanadanovi dluzi 1500pesos a me 500pesos (750CZK). Dokonce jsme i odlozili odjezd a jeste vyckavali. co se al enestalo! odpojili nam elektrinu ze pry majitel nezaplatil ucet za posledni mesic! No tak jsme zustali v dome bez elektriny a nastvani ze nam dluzi penize. Nezabrala ani vyhruzna esmska ze se obratime na mexickou policii - to v mexiku jako vyhruzka asi neplati no... Nechala jsme tedy klice od domu mexickemu kamaradovi kdyby se neco udalo, v dome jsme nechali dalsi vzkaz majiteli, ale porad nic. Hold jsme v mexiku a toto se stava! jeste ze uz mi vratil deposit predtim, jinak by mi dluzil mnohem vic. Nechapu to protoze kdykoliv jsme cokoliv potrebovali vysel nam vstriv, pomahal nam zarizovat internet atp...
Vyjeli jsme tedy smer DF, po 16 hodinach jsme tam opravdu dorazili. Navstivili jsme Adama Lorence na ambasade, nechali si u neho zavazadla - jo musela jsme si koupit dalsi zavazadlo, mam moc darku pro Vitka a Kaju :-), predali jsme mu horalky a Svijany - Turnovaka v sobe nazapre - mel z nich radost! Ubytovali jsme se v centru, kde uz jsem predtim byla kdyz jsem cestovala s ostatnimi nekde v dubnu - mimochodem tou dobou tam opravdu vrchiolila chripka anikdo nam nic nerekl, panika zacala az kdyz odjel Obama z oficialni navsetevy mexika! V pokoji jsme byli se dvama novozelandanama, moc prijemny, tak jsme i s nimi neco podnikli - navsteva pofiderni ctvrti hlavniho mesta, ze ktere jsme docela rychle zase odjeli, a to jsme chtela jen tak nekde na chvilku posedet. No nebudu to rozmazavat, ale proste Praha je super bezpecne mesto!! Hlavni mesto je obrovske, ale docela ciste mesto. Prochodili jsme spoustu mezei - osvezila jsme si a porhloubila znalosti mexicke historie, ktera me moc zajima a je dosti pestra a misty kruta, prosli jsme poradne Templo mayor - aztecke ruiny uprostred mesta, katedralu z 16 stoleti, ktera se naklani doprava. je to krasne videt na fotkach ktere privezu, dalsi zastavkou bylo Palacio Nacional s malbami Diega - uzasne, tak jsme zasli i do dalsiho muzea s jeho nastenou malbou, je to muj favorit!!! Take jsme zajeli do starych azteckych zahrad, Xochimilco, na barevnych barkach, byl vikend takze vsude tancovali priopili mexicani, prodavaci vseho mozneho nabizeli ze svych lodek, bylo to kouzelne! Mam hlavni mesto docela rada, je tam porad kam jit, ale ten nechutny smog, ZIMA!!!! at mi nikdo netvrdi ze je v DF teplo! a dest me kazili dojem. Jsme zvykla z mazatlanu na teplo - opravdove teplo, cerstvi vzduch od oceanu a krasnou plaz bez lidi - se stepanem jsme byli sami na plazi. takze uz jsem se tesila na Yucatan zase do teplicka. A taky ze s emi to splnilo. Prileteli jsme do Cancunu a polila nas vlhkost a zavalil teply vzduch. Cancun sam o sobe vubec neni uzasny, plno americanu, platit se da jen v dolarech, a tak jsme se vydali do Cozumelu - na nejvetsi mexicky ostrov a jediny v Karibiku. Cestou jsme se zastavili v Playa del Carmen - odtamtud jede lod na Cozumel, kde byla zrovna nejaka fiesta na plazi, ziva hudba, rytmy salsy, tak jsme si dali Margaritu a vynikajici tacos na ktere vzpominame jeste ted. Myslim ze se tady stepanovi taky libi:-) No karibik je proste uzasny, nikdy jsme nevidela takhle azurovou, tyrkysovou, tmave modrou a jeste dalsi odstiny vody, pisek na plazi je belejsi nez kdyby se vypral ve Vanish:-) Na ostrove al eneni zadna verejna doprava, tak jsme si pujcili jeste s Tiinou a Artem - pridali jsme se k Finum!!k moji kamaradce z Mazatlanu!! - skutry a projeli ostrov na skutrech. Musim rict z emexicti ridici jsou mnohem lepsi nez cesi - ty by nam nadavali co lezem na silnici kdyz to neumime, al etady vsichni staveli, pousteli nas, jsou asi zvykli na grongos - tak mexicani hanlive oznacuji americany. No ostrov je 53 km dlouhy a 16 km siroky, tak jsme to cele objeli, zastavili na par plazich, skoukli mayske ruiny - mini ruiny kdyz se to srovna s Teotihuacan nebo chichen itza, ale musim rict ze to tady ma sve kouzle, jsme tu skoro jako jedini turiste, takze je tu krasne. Prodavaci suvenyru s epredhaneji kdo nas oslovi - coz je teda neprijemne jak na nas kazdy porvava, ale take davaji extremni slevy, jak rikam, tihle chudaci odskacou praseci chripku nejvic, nemaji jiny prijem nez z turistu a kdyz tu zadni nejsou...? No nevim jak vic popsat Cozumel, je to raj a uvidite sami na fotkach:-) Tiina s Artem se jeli potapet, maji nejaky drahy kurz, my jsme si zase pujcili skutr se stepanem a jeli vic prozkoumat ostrov, je tu hodne opustenych domu, statku, v dzungli plno spadanych stromu, protoze v roce 2005 se tudy prohnal 3denni hurikan a znicil prakticky vsechno. Skoda no.....
Dneska se chystame do Chichen Itza - dlouho jsme o tom miste snila a rikala si ze s etam jednou podivam!!! Takze jsem opravdu natesena!! N aplanu je potom Tulum - opet pyramidy u Karibiku a pak Belize, kde pobudeme 3 az 4 dny, uvidime. Ridime se podel toho kde se nam libi!
Moc vsechny pozdravujem a za necely mesic se uvidime!!! To to uteklo!!
Jo Jenessa s Travisem posunuli termin svatby na cervenec, pry abych mohla v klidu dodelat skolu v cervnu:-) jsou moc hodni!!!
Mejte se krasne!!!
úterý 19. května 2009
Barranca del Cobre a delfíni
Tak jak jsme slíbila, zase se s Vámi podělím o mé další zážitky z Mexika!
Jak jsme psala naposledy, z Mazatlánu se stalo vylidněné město bez uristů, ale bohužel i bez mých kamarádu a co víc bez Jenessy, což bylo asi nejtežší loučení, znala jsem jí úplně od začátku, byli jsme sousedi když jsme bydlela a apartamenos Ibis s finama, pakjsme se nastěhovali do domu a bydleli spolu 4 měsíce. Než posedávat a smutnět v Maztlánu jsme se rozhodli vyrazit na pár dní na sever. Jel ajsem já, němci Jens a Elena a Ben s USA, takže po skromnu. Vyjeli jsme v pondělí odpoledne do 4 hodin autobusem vzdáleného Los Mochis, předtím jsme griovali u nás doma - to mi hezky připomnělo když grilujeme doma, koupila jsmecuketu, žampióna, mňam! Dorazili jsem tam až večer - vzhledem k dopravě v Mexiku - nejde nic pořádně naplánovat, protože stejně všechno dopadne jinak! Našli jsme asi ve 23h hostel a a unavení doslova padli. Ráno jsme vstávali ve 4.45!! To semi tady ještě nestalo, šla jsme touhle dobou spát, ale ne vstávat:-) V 7 h ráno nám jel vlak do kaňónu na severu - vlak je unikát v Mexiku, jede do kopce z nadmořské výšky 0mnm od moře až do výšky přes 3000mnm za 17 hodin! My jsme nechtěli jet až do města Chihuahua (ano správně čivava! všud eměli trička s tímto pejskem, nevím jestli pochází název odsud či co), protože je už blízko hranic s USA a navíc jsme nechtěli strávit skoro 20 hodin ve vlaku - no i tak jsme je tam strávili, protože jsme jeli ekonomickým levnějším vlakem a ten se opravdu coural a jel krokem, no i přes to ho obdivuji, jeli jsme do kopce, do začátek, přes všemožné tunely a dokonce jsme projeli i ihněm - asi kolem 1000mnm jsme viděli asi 5 přírodních ohňů, země byla vyprahlá a vedro způsobilo samovolné vznikání ohňů, nejdřív jsme na to koukali jako blázní, ale po třetím už jsme to brali jako samozřejmost - nemusím snad zdůrazňovat že z mexičanů se nikdo nepozastavil, ani je nenapadlo zavolat hasiče či něco podobného, asi je to prostě součástí přírody. Abych se vrátila k našemu nástupu do vlaku: museli jsme projít lékařskou prohlídkou a oodepsat prohlášení že jsme zdraví, to samé nazpáteční cestě, což bylo trošku drsnější, protože nás jen tak nechtěli pustit, opravdu to přísně hlídají kdo odkud a kam jede, tak jsme zvědavá na omezení až budeme cestovat se štěpánem. Taky jsme se pozastavili nad jedním pánem, který žádal prodejce lístků aby ho nechal jet zadarmo, že s emusí dostat do hor ale že byl okraden a neměl peníze, prodejce ho vyslechl a poradil mu za kým má jít a pán byl ve vlaku! To by se u nás asi jen tak nestalo! Cesta utíkala pomalu pomalinku, hráli jsme člověče nezlob se, vyprávěli vtipy, jedli v bufetu - ten byl opravdu cool, jako z 19 století! No vůbec ten vlak vypadal celý jako hoodně starý. Dokonce na konci vlaku nebylo žádně zábradlí, kde s epřecházelo z vagónu do vagónu byly po stranách snadno otvíratelné dvířka vysoké asi 40 cm - to by opravdu u nás neprošlo jako bezpečnostní opatření. Občas si děláme srandu když nám přijde něco zvláštní, neobvyklé - asi tak 3x denně - že to je prostě Mexico! Je to nejčastější odpovědí na otázky. Jne tak pro zajímavost, nejčastější otázkou tady je Proč ne? No ale abych se vrátila k výletu, se zpožděním jsme dorazili do města Creel, uprostřed ničeho, malinká vesnička s jednou ubytovnou naštěstí pro nás. Za 150 czk nocleh, večeře a snídaně, takže to bylo opravdu levné, vlastně celé městečko bylo levné, protože byo obýváno z 80% indiány jménem Tarahumara - neliší s emnoho od těch v centrálním Mexiku kterí jsme viděla - to byli Huichol, kteří byli akorát mnohem čistčí a většinou nějakým způsobem pracující. Chápu že tady uprostřed ničeho někde v horách není moc pracovních příležitostí, taky jediná šance přílivu turistů je pouze 2x denně jezdící vlak, no ale vzhledem k chřipce jsme byi jediní turisti, tak doufám že to vydrží ještě nějakou dobu a mexiku bude nadále relativně liduprázdné! Nakoupila jsme nějaké suvenýry u asi 10ti leté indiánské holčičky, která prodávala sama uprostřed buše! Vydali jsme se totiž hned druhý den ráno na tůru, což bylo hodně omezené vzhledem k chráněné oblasti, neexistenci turistických značek či příruček, takže jsme si museli zaplatit průvodce aby nás aspoň trochu provedl po kaňonech. Komplex kaňonů je mnohem větší než Grand Canyon v USA, přitom jedn ačást - Barranca del Cobre vypadá úplně stejně a pak jsou tu desítky dalších menších kaňonů kolem. Bylo to úžasné! Akorát ve 35 stupních jsme za chvilku byli docela vyčerpaní! Ale ty pohedy na krajinu, mám asi milión fotek - ať žije digitální foťák, tak se pochlubím až přijedu. Z jednoho kaňonu jsme sešly do dalšího městečka na trase vlaku a chtěli se vydat na cestu zpět do Los Mochis - konečná stanice u Pacifiku. No tohle byla ještě menší vesnice, bez bankomatu samozřejmě a my zjistili že kluci mají málo peněz na cestu, protože ve středu projíždí horama pouze Primera Clase, která je o polovinu dražší. Mohli jsme tam zůstat, ale já jsme s epotřebovala dostat do čtvrtky večer do Mazatlánu, protože jsme v pátek měla prezentaci semestrálního projektu o sociální participaci (nevím jestli jsme o tom už psala, ale přednášeli jsme n azákladních školáach o třídění odpadu, já měla na starosti prezentovat učitelům aktivity pro děti a porovnat jak to funguje u nás v evropě, byla to docela legrace ale taky nervy!). Jak jsme se na začátku podivovali nad pánem co jen tak nastoupil do vlaku bez placení, teď to pro nás znamenalo jistou naději, že když se zeptáme, třeba nás nechají jet! A taky že jo, strojvůdce si nás vzal stranou, vysvětlili jsme mu že semusíme dneska dostat do Los Mochis ale že máme o 400 pesos méně než stojí jízdenky(600CZK). S Elenou jsme hodili pohled Argouška, kdo zná Arga ví o čem mluvím, tomu s eprostě nedá odolat, no a jeli jsme!! Sic ejsme neměli ŽÁDNÉ peníze a tak jsme byli o hladu a žízni 10 hodin ve vlaku! No večer kolem 21h jsme dorazili do Los Mochis a požádali taxikáře ab ynás zavezl k bankomatu a do večerky, kde jsme se najedli dosyta burritos!!Ještě ten večer jsme se rozhodli jet dál, do Topolobampa, kde jsme přespali - opět jen na dvou postelích - já s Elenou a kluci spolu - je to tak mnohem levnější a dobrodružnější:-) Ráno jsme se vydali hledat delfíny. Ha a viděli jsme Topolobampo za světla - kde nic tu nic, takže logcky jsme zase budili velkou pozornost a všem bylo jasné že jedeme na delfíny. Pronajali jsme si malou motorovou loďku i s pánem a vydali se do lagůny asi půl hodiny od města. Ach to bylo krásné!! Cestou jsme potkali stádo asi 2Oti delfínů jak se jen tak prohánějí mořem, skákali, tak jsme je hladili z lodě a trošku snažili se je pronásledovat. Pak ale že tedy jedeme do té lagůny, kde je mladý delfín, kterému umřela maminka a delfín odmítl návrat do přírody. Pán z loďky delfína zná a tak nám ukázal jak ho hladit, že se nemáme bát - trochu jsme se bála, stáli jsme po kolena v bahně v nějaké vzdálené lagůně s delfínem! Ten, no vlastně prý ta byla částečně ochočená a chtěla si s náma hrát - dokonce nám přinesla klacek v tlamě jako pes!!! To jsem teda zírala! No všichni jsme měli zážitek a v lagůně zůstali hoodně dlouho. Večer jsme s evrátili do Mazatlánu, opět zpoždění, al eco horší, autobus smrděl celých 5 hodin jako výkaly, protože byl ucpaný záchod!! Bože já jsme opravdu omdlívala smrady!! Byla jsme ráda, že jsme zase doma v Mazatlánu, i když výlet tobyl vydařený!! Jo v horách mi byla zima, jsme zvyklá na tílko šortky žabky i v noci, ale tady to bylo na kalhoty a stejně mi byl zima! Chjo to bud enávrat do čr, první týdny nejspíš prostonám!!
Mám úterý večer a v pátek tu mám štěpána!! Pak se asi trochu omezí frekvence mých příspěvkům, bude zálažet kde budeme mít přístup na internet, každopádně se obča spokusím dát vědět že jsme v pořádku. Mějte se krásně!! A všem školákům a vysokoškolákům hodně štěstí u zkoušek, ať máte pěkné vysvědčení:-)
Jak jsme psala naposledy, z Mazatlánu se stalo vylidněné město bez uristů, ale bohužel i bez mých kamarádu a co víc bez Jenessy, což bylo asi nejtežší loučení, znala jsem jí úplně od začátku, byli jsme sousedi když jsme bydlela a apartamenos Ibis s finama, pakjsme se nastěhovali do domu a bydleli spolu 4 měsíce. Než posedávat a smutnět v Maztlánu jsme se rozhodli vyrazit na pár dní na sever. Jel ajsem já, němci Jens a Elena a Ben s USA, takže po skromnu. Vyjeli jsme v pondělí odpoledne do 4 hodin autobusem vzdáleného Los Mochis, předtím jsme griovali u nás doma - to mi hezky připomnělo když grilujeme doma, koupila jsmecuketu, žampióna, mňam! Dorazili jsem tam až večer - vzhledem k dopravě v Mexiku - nejde nic pořádně naplánovat, protože stejně všechno dopadne jinak! Našli jsme asi ve 23h hostel a a unavení doslova padli. Ráno jsme vstávali ve 4.45!! To semi tady ještě nestalo, šla jsme touhle dobou spát, ale ne vstávat:-) V 7 h ráno nám jel vlak do kaňónu na severu - vlak je unikát v Mexiku, jede do kopce z nadmořské výšky 0mnm od moře až do výšky přes 3000mnm za 17 hodin! My jsme nechtěli jet až do města Chihuahua (ano správně čivava! všud eměli trička s tímto pejskem, nevím jestli pochází název odsud či co), protože je už blízko hranic s USA a navíc jsme nechtěli strávit skoro 20 hodin ve vlaku - no i tak jsme je tam strávili, protože jsme jeli ekonomickým levnějším vlakem a ten se opravdu coural a jel krokem, no i přes to ho obdivuji, jeli jsme do kopce, do začátek, přes všemožné tunely a dokonce jsme projeli i ihněm - asi kolem 1000mnm jsme viděli asi 5 přírodních ohňů, země byla vyprahlá a vedro způsobilo samovolné vznikání ohňů, nejdřív jsme na to koukali jako blázní, ale po třetím už jsme to brali jako samozřejmost - nemusím snad zdůrazňovat že z mexičanů se nikdo nepozastavil, ani je nenapadlo zavolat hasiče či něco podobného, asi je to prostě součástí přírody. Abych se vrátila k našemu nástupu do vlaku: museli jsme projít lékařskou prohlídkou a oodepsat prohlášení že jsme zdraví, to samé nazpáteční cestě, což bylo trošku drsnější, protože nás jen tak nechtěli pustit, opravdu to přísně hlídají kdo odkud a kam jede, tak jsme zvědavá na omezení až budeme cestovat se štěpánem. Taky jsme se pozastavili nad jedním pánem, který žádal prodejce lístků aby ho nechal jet zadarmo, že s emusí dostat do hor ale že byl okraden a neměl peníze, prodejce ho vyslechl a poradil mu za kým má jít a pán byl ve vlaku! To by se u nás asi jen tak nestalo! Cesta utíkala pomalu pomalinku, hráli jsme člověče nezlob se, vyprávěli vtipy, jedli v bufetu - ten byl opravdu cool, jako z 19 století! No vůbec ten vlak vypadal celý jako hoodně starý. Dokonce na konci vlaku nebylo žádně zábradlí, kde s epřecházelo z vagónu do vagónu byly po stranách snadno otvíratelné dvířka vysoké asi 40 cm - to by opravdu u nás neprošlo jako bezpečnostní opatření. Občas si děláme srandu když nám přijde něco zvláštní, neobvyklé - asi tak 3x denně - že to je prostě Mexico! Je to nejčastější odpovědí na otázky. Jne tak pro zajímavost, nejčastější otázkou tady je Proč ne? No ale abych se vrátila k výletu, se zpožděním jsme dorazili do města Creel, uprostřed ničeho, malinká vesnička s jednou ubytovnou naštěstí pro nás. Za 150 czk nocleh, večeře a snídaně, takže to bylo opravdu levné, vlastně celé městečko bylo levné, protože byo obýváno z 80% indiány jménem Tarahumara - neliší s emnoho od těch v centrálním Mexiku kterí jsme viděla - to byli Huichol, kteří byli akorát mnohem čistčí a většinou nějakým způsobem pracující. Chápu že tady uprostřed ničeho někde v horách není moc pracovních příležitostí, taky jediná šance přílivu turistů je pouze 2x denně jezdící vlak, no ale vzhledem k chřipce jsme byi jediní turisti, tak doufám že to vydrží ještě nějakou dobu a mexiku bude nadále relativně liduprázdné! Nakoupila jsme nějaké suvenýry u asi 10ti leté indiánské holčičky, která prodávala sama uprostřed buše! Vydali jsme se totiž hned druhý den ráno na tůru, což bylo hodně omezené vzhledem k chráněné oblasti, neexistenci turistických značek či příruček, takže jsme si museli zaplatit průvodce aby nás aspoň trochu provedl po kaňonech. Komplex kaňonů je mnohem větší než Grand Canyon v USA, přitom jedn ačást - Barranca del Cobre vypadá úplně stejně a pak jsou tu desítky dalších menších kaňonů kolem. Bylo to úžasné! Akorát ve 35 stupních jsme za chvilku byli docela vyčerpaní! Ale ty pohedy na krajinu, mám asi milión fotek - ať žije digitální foťák, tak se pochlubím až přijedu. Z jednoho kaňonu jsme sešly do dalšího městečka na trase vlaku a chtěli se vydat na cestu zpět do Los Mochis - konečná stanice u Pacifiku. No tohle byla ještě menší vesnice, bez bankomatu samozřejmě a my zjistili že kluci mají málo peněz na cestu, protože ve středu projíždí horama pouze Primera Clase, která je o polovinu dražší. Mohli jsme tam zůstat, ale já jsme s epotřebovala dostat do čtvrtky večer do Mazatlánu, protože jsme v pátek měla prezentaci semestrálního projektu o sociální participaci (nevím jestli jsme o tom už psala, ale přednášeli jsme n azákladních školáach o třídění odpadu, já měla na starosti prezentovat učitelům aktivity pro děti a porovnat jak to funguje u nás v evropě, byla to docela legrace ale taky nervy!). Jak jsme se na začátku podivovali nad pánem co jen tak nastoupil do vlaku bez placení, teď to pro nás znamenalo jistou naději, že když se zeptáme, třeba nás nechají jet! A taky že jo, strojvůdce si nás vzal stranou, vysvětlili jsme mu že semusíme dneska dostat do Los Mochis ale že máme o 400 pesos méně než stojí jízdenky(600CZK). S Elenou jsme hodili pohled Argouška, kdo zná Arga ví o čem mluvím, tomu s eprostě nedá odolat, no a jeli jsme!! Sic ejsme neměli ŽÁDNÉ peníze a tak jsme byli o hladu a žízni 10 hodin ve vlaku! No večer kolem 21h jsme dorazili do Los Mochis a požádali taxikáře ab ynás zavezl k bankomatu a do večerky, kde jsme se najedli dosyta burritos!!Ještě ten večer jsme se rozhodli jet dál, do Topolobampa, kde jsme přespali - opět jen na dvou postelích - já s Elenou a kluci spolu - je to tak mnohem levnější a dobrodružnější:-) Ráno jsme se vydali hledat delfíny. Ha a viděli jsme Topolobampo za světla - kde nic tu nic, takže logcky jsme zase budili velkou pozornost a všem bylo jasné že jedeme na delfíny. Pronajali jsme si malou motorovou loďku i s pánem a vydali se do lagůny asi půl hodiny od města. Ach to bylo krásné!! Cestou jsme potkali stádo asi 2Oti delfínů jak se jen tak prohánějí mořem, skákali, tak jsme je hladili z lodě a trošku snažili se je pronásledovat. Pak ale že tedy jedeme do té lagůny, kde je mladý delfín, kterému umřela maminka a delfín odmítl návrat do přírody. Pán z loďky delfína zná a tak nám ukázal jak ho hladit, že se nemáme bát - trochu jsme se bála, stáli jsme po kolena v bahně v nějaké vzdálené lagůně s delfínem! Ten, no vlastně prý ta byla částečně ochočená a chtěla si s náma hrát - dokonce nám přinesla klacek v tlamě jako pes!!! To jsem teda zírala! No všichni jsme měli zážitek a v lagůně zůstali hoodně dlouho. Večer jsme s evrátili do Mazatlánu, opět zpoždění, al eco horší, autobus smrděl celých 5 hodin jako výkaly, protože byl ucpaný záchod!! Bože já jsme opravdu omdlívala smrady!! Byla jsme ráda, že jsme zase doma v Mazatlánu, i když výlet tobyl vydařený!! Jo v horách mi byla zima, jsme zvyklá na tílko šortky žabky i v noci, ale tady to bylo na kalhoty a stejně mi byl zima! Chjo to bud enávrat do čr, první týdny nejspíš prostonám!!
Mám úterý večer a v pátek tu mám štěpána!! Pak se asi trochu omezí frekvence mých příspěvkům, bude zálažet kde budeme mít přístup na internet, každopádně se obča spokusím dát vědět že jsme v pořádku. Mějte se krásně!! A všem školákům a vysokoškolákům hodně štěstí u zkoušek, ať máte pěkné vysvědčení:-)
neděle 17. května 2009
Prasečí chřipka
Ahoj všem do rodné země! Omlouvám se, že po tak dlouhé době, ale měli jsme tady trochu zmatenou a hektickou situaci kvůli prasečí chřipce. Nejdřív jem balila, pka jsme zase vybalovala, pak zase balila a nakonec zase vybalila. Nikdo nevěděl co se pořádně děje, situace tady u mě v Mazatlánu byla relativně klidná, ale tlaky z Evropy nás naprosto zaskočily a vykolejily. tady sice zrušili školu, zavřeli kina, restaurace měly omezený prvoz, stejně tak supermarkety a autobusy, všude jsou plakáty jak si máme mýt ruce aže nemáme vycházet z domu pokud to není nutné atp...no Mazatlán bylposlední 2 týdny město duchů, což nám vůbec nevadilo - všechno bylo levnější, klidné a bez turistů! Dneska už vidíme kauzu chřipka jako dobrý předvolební trik vládnoucí strany - vyvolat paniku(situace je tady v Mexicu pořád stejná, záleží jen na médiích jak to vykreslí), poté udělat radikální opatření jako zavřít všechno, zrušit lety, lodě - např. do Mazatlánu 54 společností zrušilo veškeré plavby trajektů a lodí!! No a dnes dělají jako že vše úspěšně vyřešili a že jsou nejlepší politickou stranou. Volby v Mexicu znamenají oprvadu hodně, vůbec vzhledem k míře korupce a klientelismu. Pravda je taková, že když je člověk opatrný, myje si často ruce a dbá na základní hygienické návyky, nehrozí žádné nebezpečí. Vir se chová jako bežná chřipka, na kterou mimochodem umírá více lidí než na prasečí chřipku. Hodně ostatních stuentů příchod prasečí chřipky vyděsil a odjeli hned během prvního týdne co jsme se o ní dozvěděli - jen tak pro zajímavost: ochřipce jsme se dozvěděla od Štěpána, tady bychom něco zpozorovali až tak za 2,3 dny!!!Tady se to prostě neřešilo, nezaznamenalo nás to tady!! Dnes je nás tady celkem 7 z 35 studentů!!! Ostatní dodělávají školu ze svých domácích škol nebo posílají projekty online. Já jsem měla i předměty s mexičanama, takže se to pro mě trochu komplikovalo a chtěla jsmeškolu dokončit tady - což s emi nakonec podařilo, nevím ještě výsledky, to asi vzhledem k mexickému tempu bude chvíli trvat, ale nebojím se že by někde byl problém nebo horší známka než velmi dobře:-) Maztalán je teď pro nás co jsme tu zůstali trochu smutný, je nás tu jen pár a všichni odjeli tak rychle, skoro bez rozloučení, někteří opravdu bez rozloučení, nevěděli jsme, jestli nezavřou hranice, což se stalo s Kubou, Japonskem a Argentinou.... Máme sraz v Evropě v Německu na Octoberfestu na začátku října a další je svatba Jenessy a Travise v Severní Dakotě v červnu 2010! Takže snad ještě většinu uvidím. Teď postupně balím, uklízím dům, chodím na pláž a užívám si poslední dny v Mazatlánu u oceánu!! V pátek přijede Štěpán, pobudeme tady pár dní a hurá na Yucatán, do Guatemaly, poté Chiapas, Oaxaca a hlavní město a hurá domů, musím přiznat že už se těším, jsem nadšená z Mexika, ale prostě evropské kořeny nezapřu a doma je doma - vůbec když člověk má tak hezký domov a nejlepší rodinu na světě!! Díky všem!! :-) Moc na Vás myslím, mějte se krásně abrzy naviděnou! Už skoro jen měsíc budu za oceánem!! Karča a Víťa ať už přestanou růst, prý rostete jako z vody!! Já nechci být nejmenší!!! Ještě že máme Argoslávka!
V pátek jsme se vrátila z cestování po severu, o tom ale zase příště, slibuji že brzy!!
V pátek jsme se vrátila z cestování po severu, o tom ale zase příště, slibuji že brzy!!
úterý 21. dubna 2009
Marodim
Tak opet zdravim vsechny do rodne zeme!
uz se mi pobyt tady opravdu krati, za mesic uz prijede stepan a za dva mesice me muzete vitat na letisti ve Vidni:-)
Po tydnu cestovani jsem se zase musela vratit do skoly a zacit se pripravovat na dalsi zkousky. nejsou tezke, ale neco se naucit musim. Stala se mi ale nemila vec a to ze jsme musela navstivit lekare, neni to nic vazneho,ale z cestovani jsme asi prochladla, take ohromne mnozstvi smogu v hlavnim meste mi dobre neudelalo a pak navrat do rozpaleneho mazatlanu mi zpusobyli nejakou infekci v hrudniku, nemam to nastesti na plicich, tak beru 2 druhy antibiotik a nejake dalsi prasky, ale je mi dobre. Myslela jsem ze je to normalni chripka, ale po tydnu bolesti v hrudniku a na pruduskach jsem radsi zasla k doktoru. Coz bylo ovsem velice vtipne. Prohlidka u lekare se pohybuje kolem 1500pesos, tak jsem lekari rekla, ze radeji pujdu do statni nemocnice, kdeje to jen 500 pesos. On mi nabidl ze me prohledne, kdyz mu dam 300 pesos venku aby nas nevideli kamery. neverila bych ze se stanu casti korupce, ale nebylo mi moc dobre na nejake handrkovani a na cestu do dalsi nemocnice, tak jsme pristoupila na jeho nabidku. Antibiotika me staly 700 pesos, ktere mi ale sna d pojistovna po navratu proplati.
Takze poslednich par dni jen tak odpocivam, sice chodim do skoly, protoze mam testy a prezentace, ale jak rikam uz je mi lepe.
Pro maminku: zraloci tu nejsou:-)
Za dva tydny uz mi konci skola, pak mame tyden volna na studium a pak zaverecne zkousky, posledni mam 14.5. Behem tydne volna planujeme posledni spolecne cestovani na sever do Kanonu, ktery je pry unikatni v Mexiku, lepsi nez Grand Canon v USA:-) tak s etesim, zaroven mi al ebude smutno, protoze pote se vsichni rozjedou do svych zemi!
Byla jsme pozvana na svatbu Jenessi a Travise, zjistujeme jestli jim jako neamericky obcan muzu jit za svedka.
mejte s evsichni moc krasne, doufam ze jsou vsichni v poradku, ja jo:-)
Uz s ena Vas na vsechny moc tesim!! Ahoj v cervnu!!!!
uz se mi pobyt tady opravdu krati, za mesic uz prijede stepan a za dva mesice me muzete vitat na letisti ve Vidni:-)
Po tydnu cestovani jsem se zase musela vratit do skoly a zacit se pripravovat na dalsi zkousky. nejsou tezke, ale neco se naucit musim. Stala se mi ale nemila vec a to ze jsme musela navstivit lekare, neni to nic vazneho,ale z cestovani jsme asi prochladla, take ohromne mnozstvi smogu v hlavnim meste mi dobre neudelalo a pak navrat do rozpaleneho mazatlanu mi zpusobyli nejakou infekci v hrudniku, nemam to nastesti na plicich, tak beru 2 druhy antibiotik a nejake dalsi prasky, ale je mi dobre. Myslela jsem ze je to normalni chripka, ale po tydnu bolesti v hrudniku a na pruduskach jsem radsi zasla k doktoru. Coz bylo ovsem velice vtipne. Prohlidka u lekare se pohybuje kolem 1500pesos, tak jsem lekari rekla, ze radeji pujdu do statni nemocnice, kdeje to jen 500 pesos. On mi nabidl ze me prohledne, kdyz mu dam 300 pesos venku aby nas nevideli kamery. neverila bych ze se stanu casti korupce, ale nebylo mi moc dobre na nejake handrkovani a na cestu do dalsi nemocnice, tak jsme pristoupila na jeho nabidku. Antibiotika me staly 700 pesos, ktere mi ale sna d pojistovna po navratu proplati.
Takze poslednich par dni jen tak odpocivam, sice chodim do skoly, protoze mam testy a prezentace, ale jak rikam uz je mi lepe.
Pro maminku: zraloci tu nejsou:-)
Za dva tydny uz mi konci skola, pak mame tyden volna na studium a pak zaverecne zkousky, posledni mam 14.5. Behem tydne volna planujeme posledni spolecne cestovani na sever do Kanonu, ktery je pry unikatni v Mexiku, lepsi nez Grand Canon v USA:-) tak s etesim, zaroven mi al ebude smutno, protoze pote se vsichni rozjedou do svych zemi!
Byla jsme pozvana na svatbu Jenessi a Travise, zjistujeme jestli jim jako neamericky obcan muzu jit za svedka.
mejte s evsichni moc krasne, doufam ze jsou vsichni v poradku, ja jo:-)
Uz s ena Vas na vsechny moc tesim!! Ahoj v cervnu!!!!
pondělí 13. dubna 2009
Semana Santa
Ahoj domů!!
Tak už e nám to krátí a za 2 a půl měsíce budu doma!! no dobře, nezní to moc krátce, ale lepší než v lednu! Mockrát děkuju za emaily, vždycky mě moc potěší, hlavně novinky z Mašova, jak se mají malí atd....Mám por Káju náušnice od indiánky, vyráběla je přede mnou, tak jsem neodolala a koupila je Karče, bude kočka:-) Měli jsme teď týden prázdniny, tak jsme se vydali s pár lidma procestovat severo-střední Mexiko. V sobotu jsme nastoupili do autobusu v Mazatlánu a za 17 hodin byli v Mexico city. Bylo nás 6, až za dva dny jsem si všimla, že jsme tam jen já a 5 američanů!!!V mexico city jsme ale potkali pár dalších studentů, kteří vyrazili už v pátek, a tam byly 2 francouzky a kanaďanka, takž zastoupení ostatních zemí na výletě se zlepšilo. Do DF jsme dorazili v 5 ráno, naštěstí se ale posouval čas - což jsme si nějak neuvědomili - a bylo už 6, takže město už ožívalo a nebylo to tak nebezpečné, přeci jen parta bílých turistů s krosnami v 5 ráno pochodující malými uličkami u Zócala ahledající hostel není to nejbezpečnější v Mexico city. Našli jsme levný hostel hned u katedrály v centru, sice nás byo nakonec 12 na jednu malou koupelnu - což jsme zjistili až druhý den že mám espolečnou koupelnu s vedlejším pokojem - ale hostel byl skvělý! Takový tradiční studentský cestovatelský,takž ejsme tam potkali hodně mladých lidí se kterými jsme po večerech posedávali na terase - z německa, izraele, anglie, kanady, švédská, argentiny atp... Ciudad de México jsme se snažili prochodit celé - dokonce jsme využili i metro - díky čemuž jsme si získala obdiv u ostatních - v USA mají metro jen v NY a Houstnu, takže nikdo nevěděl jak se tam orientovat, ale musím říct, že to nebylo tak komplikované. Byly jsme v domě Fridy Kahlo, v ateliéru Diega Rivery, v Palacio Nacional, kde jsou jeho nejúžasnější malby - učili jsme se o nich v jedné hodině, tak bylo dobré že jsemvěděla o čem přesně která malba je, byla jsme nadšená, pak jsme byly v Museo de Antropología, které nejde projít ani za týden, plno soch a sošek a i celé chrámy Májů, Inků, Aztéků a ostatních méně známých kmenů, byla tam i ta velká hlava Olméků, kterou asi znáte z Tequily Olmeca atp....Taky jsme skoukli Los Voladores, což je 5 indiánů přidělaných za nohu a létají kolem vysokého sloupu, podle legendy se kmen Tajín snažil takto pivolat déšť v období sucha. Dalším bodem putování po DF byla ZOO, ze které jsme v šku ještě teď, chtěla jsem vidět zvířátka, která tady v Praze v ZOO nemáme, ale popravdě jsme tam radší chodit neměli. Vstup byl volný, a taky to podle toho vypadalo. Ochránci zvířat by plakali. Žádné zvíře kromě hrocha nemělo vodu, natož jídlo, bizon skolaboval před našima očima - mám náhodou foto, nikdy jsme bizona neviděla, tak jsme ho chtěla vyfotit, ten se ale svalil na zem, začal rychle dýchat, pak se svalil na bok a pak jsme radši šli.....neměl žádnou srst, vlstně ani velbloudi a vlci neměli srst, všechna zvířata vypadali na umření, panda podle mě už mrtvá byla, protože jen tak ležela v opravdu divné poloze...no byl to děs!!! Jinak mám ale dobré zážitky z DF!! Jeden den jsme byli na nedalekých pyramidách, Teotihuacán, sice už jsme tam byla, ale je tam 3.největší pyramida na světě a největší v latinské Americe, tak jsme jela znova. Sice nás taxikář trochu podvedl na cestě tam, ale to patří k Mexiku....člověk musí být opatrný non stop. Místí trh byl taky zážitek, nevím k čemu to v čechách přirovnat, ale myslím že by to neprošlo přes hygienické normy. Centrum města je taky úžasné, tancující indiání, ručně dělané předměty - všechno možné, všude vonělo hořící koření, a květiny kterým se dostávali indiáni do transu a pak i někdo předvídal budoucnost atp...no zážitek. Nechala jsme si ještě nějaké památky pro Štěpána až přijede a prjdem to spolu:-) Ve středu jsme se vydala do Guanajuata, už nás byla menší skupina, z naší americko - české skupiny jsme zbyli jen 4. Guanajuato je asi 5 hodin od DF, patří do UNESCA a je to to nejmalebnější městečko, které jsme kdy viděla!! Vůbec se nám odtamtud nechtělo. Byli jsme ve stříbrných dolech - v minulém století největší zásoby stříbra v Mexiku, v muzeu mumií, jediné přírodně s etvořící mumie - jedna mumie vzniká 6 let v tadyté typické půdě, takže mumie ani nebyly pořádně za sklem, smrděly a občas to bylo opravdu nechutné. Do muzeo jsme se rozhodli jít pěšky - nikdo v Mexiku nechodí pěšky, je to v tom vedru pochopitelné, takže na nás všichni koukali jak na exoty, ale chtěli jsme sipořádně projít město. Ve městě je zákaz silnic, neonových nápisů atp. takže pod městem je jakoby další město z tunelů, aby auta nenarušily historický ráz města. Šli jsme právě těmito tunely, co jsme ale netušili, že tam bude tak příšerný vzduch, vlastně jenom smog, ale nemohli jsme vylézt ven, museli jsme čekat na dlaší výlez ven, takže jsme se 30 min dusili v tunelech!! ale zážitek to byl! Kdo se chytá do Mexika, doporučuji tohle městečko!!Akorát pozor, nečekejte teplou vodu, v tom má problém celé mexiko, ale tady extrémní problém s vodou. Poslední zastávka byl Zacatecas, jehož centrum je taky v UNESCU, ale popravdě po Guanajuatu už nám Zacatecas nepřišel tak úžasný. Navíc jsme tam dorazili v pátek večer a začali schánět ubytování, v půl jedné v noci jsme našli hotelový pokoj drahý jako blázen a navíc v rekonstrukci, vzhledem k tomu, že ve městě právě vrcholily Velikonoce - pomníky Virgen de Guadalupe v hospodách, barech, ulicích, tortillerías atp, jsme byli rádi, že máme kde spát. Do Zacatecasu nás jela ještě menší skupina, jen já a dva američani. Co bylo dobré bylo, že jsme potkala holky češky z Monterrey, tak jsme si ve větrném Zacatecasu vyměnily dojmy z mexika a zase se na nějaké dva měsíce rozloučily:-) V zacatecasu byla opravdu zima, vlastně i v Guanajuatu když zšlo sluníčko, jsme opravdu zhýčkaná teplíčkem v Mazatlánu, takže jsme teďka nějaká nemocná a těžce s eto léčí ve vedru - člověk by měl pít horký čaj, ale...!!!Taky jsme měl aproblém s nadmořskou výškou, všude kde jsme byla to bylo 2500 - 3000 mnm, takže se mi občas sama od sebe spustila krev z nosu, kluky to dost vyděsilo:-)V zacatecas jsme jeli kabinkou na vyhlídku, sešlápli to dolů křížovou cestou a zamířili do muzeo, kde vystavovali Picassa, Miró, Dallí, Goya atp...tak jsem byla nadšená, že jsme uspokojila své přírodní i kulturní očekávání tohoto výletu. Závěr byl sice hodně nevydařený - kluci uvízli na nějkaých mini pyramidách 50 min autobusem od města, já zatím byla z holkama z čech a autobus do Mazatlánu jel v 16.30, čekal ajsme na kluky, ale pak se rozhodla že prostě pojedu na autobusák - tady všude jsou stanice tak 15 min taxi za městem a koupím lístky a pjedem. Lístky nebyly, kluci nebyli, pak jsem nějakou šťastnou náhodou narazila na pofiderní společnost, která měl aposlední studentské místo v buse, tak jsem si koupila lístek, kluci pořás uvízlí - nebylo spojení do Zacatecas, tak jsme jela sama. Naivně jsme si myslela, že cesta bud etrvat 5 hodin podle vzdálenosti na mapě, ale trvala 14 hodin, bez jídla, zima, přejezd přes hory - Sierras, studená klimatizace. Kluci nesehnali lístky a první volné jsou až dneska ve 2 odpoledne a nevím jetsli dostanou prázdninovou studentskou slevu!!! A zmeškali školu. Do mazatlánu jsem dorazila v pondělí - dneska ráno v 6.30, měl ajsme posledních 39 pesos, které jsme dala taxikáři - asi 15 min cesty taxikem bydlím, navíc byl evidentné opilý, tak jsme v ruce žmoulala pepřák - díky babičko za něj!!! Celkem jsme si těch 9 dní cestování opravdu užila!!!!
Tak už e nám to krátí a za 2 a půl měsíce budu doma!! no dobře, nezní to moc krátce, ale lepší než v lednu! Mockrát děkuju za emaily, vždycky mě moc potěší, hlavně novinky z Mašova, jak se mají malí atd....Mám por Káju náušnice od indiánky, vyráběla je přede mnou, tak jsem neodolala a koupila je Karče, bude kočka:-) Měli jsme teď týden prázdniny, tak jsme se vydali s pár lidma procestovat severo-střední Mexiko. V sobotu jsme nastoupili do autobusu v Mazatlánu a za 17 hodin byli v Mexico city. Bylo nás 6, až za dva dny jsem si všimla, že jsme tam jen já a 5 američanů!!!V mexico city jsme ale potkali pár dalších studentů, kteří vyrazili už v pátek, a tam byly 2 francouzky a kanaďanka, takž zastoupení ostatních zemí na výletě se zlepšilo. Do DF jsme dorazili v 5 ráno, naštěstí se ale posouval čas - což jsme si nějak neuvědomili - a bylo už 6, takže město už ožívalo a nebylo to tak nebezpečné, přeci jen parta bílých turistů s krosnami v 5 ráno pochodující malými uličkami u Zócala ahledající hostel není to nejbezpečnější v Mexico city. Našli jsme levný hostel hned u katedrály v centru, sice nás byo nakonec 12 na jednu malou koupelnu - což jsme zjistili až druhý den že mám espolečnou koupelnu s vedlejším pokojem - ale hostel byl skvělý! Takový tradiční studentský cestovatelský,takž ejsme tam potkali hodně mladých lidí se kterými jsme po večerech posedávali na terase - z německa, izraele, anglie, kanady, švédská, argentiny atp... Ciudad de México jsme se snažili prochodit celé - dokonce jsme využili i metro - díky čemuž jsme si získala obdiv u ostatních - v USA mají metro jen v NY a Houstnu, takže nikdo nevěděl jak se tam orientovat, ale musím říct, že to nebylo tak komplikované. Byly jsme v domě Fridy Kahlo, v ateliéru Diega Rivery, v Palacio Nacional, kde jsou jeho nejúžasnější malby - učili jsme se o nich v jedné hodině, tak bylo dobré že jsemvěděla o čem přesně která malba je, byla jsme nadšená, pak jsme byly v Museo de Antropología, které nejde projít ani za týden, plno soch a sošek a i celé chrámy Májů, Inků, Aztéků a ostatních méně známých kmenů, byla tam i ta velká hlava Olméků, kterou asi znáte z Tequily Olmeca atp....Taky jsme skoukli Los Voladores, což je 5 indiánů přidělaných za nohu a létají kolem vysokého sloupu, podle legendy se kmen Tajín snažil takto pivolat déšť v období sucha. Dalším bodem putování po DF byla ZOO, ze které jsme v šku ještě teď, chtěla jsem vidět zvířátka, která tady v Praze v ZOO nemáme, ale popravdě jsme tam radší chodit neměli. Vstup byl volný, a taky to podle toho vypadalo. Ochránci zvířat by plakali. Žádné zvíře kromě hrocha nemělo vodu, natož jídlo, bizon skolaboval před našima očima - mám náhodou foto, nikdy jsme bizona neviděla, tak jsme ho chtěla vyfotit, ten se ale svalil na zem, začal rychle dýchat, pak se svalil na bok a pak jsme radši šli.....neměl žádnou srst, vlstně ani velbloudi a vlci neměli srst, všechna zvířata vypadali na umření, panda podle mě už mrtvá byla, protože jen tak ležela v opravdu divné poloze...no byl to děs!!! Jinak mám ale dobré zážitky z DF!! Jeden den jsme byli na nedalekých pyramidách, Teotihuacán, sice už jsme tam byla, ale je tam 3.největší pyramida na světě a největší v latinské Americe, tak jsme jela znova. Sice nás taxikář trochu podvedl na cestě tam, ale to patří k Mexiku....člověk musí být opatrný non stop. Místí trh byl taky zážitek, nevím k čemu to v čechách přirovnat, ale myslím že by to neprošlo přes hygienické normy. Centrum města je taky úžasné, tancující indiání, ručně dělané předměty - všechno možné, všude vonělo hořící koření, a květiny kterým se dostávali indiáni do transu a pak i někdo předvídal budoucnost atp...no zážitek. Nechala jsme si ještě nějaké památky pro Štěpána až přijede a prjdem to spolu:-) Ve středu jsme se vydala do Guanajuata, už nás byla menší skupina, z naší americko - české skupiny jsme zbyli jen 4. Guanajuato je asi 5 hodin od DF, patří do UNESCA a je to to nejmalebnější městečko, které jsme kdy viděla!! Vůbec se nám odtamtud nechtělo. Byli jsme ve stříbrných dolech - v minulém století největší zásoby stříbra v Mexiku, v muzeu mumií, jediné přírodně s etvořící mumie - jedna mumie vzniká 6 let v tadyté typické půdě, takže mumie ani nebyly pořádně za sklem, smrděly a občas to bylo opravdu nechutné. Do muzeo jsme se rozhodli jít pěšky - nikdo v Mexiku nechodí pěšky, je to v tom vedru pochopitelné, takže na nás všichni koukali jak na exoty, ale chtěli jsme sipořádně projít město. Ve městě je zákaz silnic, neonových nápisů atp. takže pod městem je jakoby další město z tunelů, aby auta nenarušily historický ráz města. Šli jsme právě těmito tunely, co jsme ale netušili, že tam bude tak příšerný vzduch, vlastně jenom smog, ale nemohli jsme vylézt ven, museli jsme čekat na dlaší výlez ven, takže jsme se 30 min dusili v tunelech!! ale zážitek to byl! Kdo se chytá do Mexika, doporučuji tohle městečko!!Akorát pozor, nečekejte teplou vodu, v tom má problém celé mexiko, ale tady extrémní problém s vodou. Poslední zastávka byl Zacatecas, jehož centrum je taky v UNESCU, ale popravdě po Guanajuatu už nám Zacatecas nepřišel tak úžasný. Navíc jsme tam dorazili v pátek večer a začali schánět ubytování, v půl jedné v noci jsme našli hotelový pokoj drahý jako blázen a navíc v rekonstrukci, vzhledem k tomu, že ve městě právě vrcholily Velikonoce - pomníky Virgen de Guadalupe v hospodách, barech, ulicích, tortillerías atp, jsme byli rádi, že máme kde spát. Do Zacatecasu nás jela ještě menší skupina, jen já a dva američani. Co bylo dobré bylo, že jsme potkala holky češky z Monterrey, tak jsme si ve větrném Zacatecasu vyměnily dojmy z mexika a zase se na nějaké dva měsíce rozloučily:-) V zacatecasu byla opravdu zima, vlastně i v Guanajuatu když zšlo sluníčko, jsme opravdu zhýčkaná teplíčkem v Mazatlánu, takže jsme teďka nějaká nemocná a těžce s eto léčí ve vedru - člověk by měl pít horký čaj, ale...!!!Taky jsme měl aproblém s nadmořskou výškou, všude kde jsme byla to bylo 2500 - 3000 mnm, takže se mi občas sama od sebe spustila krev z nosu, kluky to dost vyděsilo:-)V zacatecas jsme jeli kabinkou na vyhlídku, sešlápli to dolů křížovou cestou a zamířili do muzeo, kde vystavovali Picassa, Miró, Dallí, Goya atp...tak jsem byla nadšená, že jsme uspokojila své přírodní i kulturní očekávání tohoto výletu. Závěr byl sice hodně nevydařený - kluci uvízli na nějkaých mini pyramidách 50 min autobusem od města, já zatím byla z holkama z čech a autobus do Mazatlánu jel v 16.30, čekal ajsme na kluky, ale pak se rozhodla že prostě pojedu na autobusák - tady všude jsou stanice tak 15 min taxi za městem a koupím lístky a pjedem. Lístky nebyly, kluci nebyli, pak jsem nějakou šťastnou náhodou narazila na pofiderní společnost, která měl aposlední studentské místo v buse, tak jsem si koupila lístek, kluci pořás uvízlí - nebylo spojení do Zacatecas, tak jsme jela sama. Naivně jsme si myslela, že cesta bud etrvat 5 hodin podle vzdálenosti na mapě, ale trvala 14 hodin, bez jídla, zima, přejezd přes hory - Sierras, studená klimatizace. Kluci nesehnali lístky a první volné jsou až dneska ve 2 odpoledne a nevím jetsli dostanou prázdninovou studentskou slevu!!! A zmeškali školu. Do mazatlánu jsem dorazila v pondělí - dneska ráno v 6.30, měl ajsme posledních 39 pesos, které jsme dala taxikáři - asi 15 min cesty taxikem bydlím, navíc byl evidentné opilý, tak jsme v ruce žmoulala pepřák - díky babičko za něj!!! Celkem jsme si těch 9 dní cestování opravdu užila!!!!
pátek 3. dubna 2009
WOW
Tak mám další novinku o kterou se s vámi chci podělit, i když to pro vás asi neznamená tolik co pro mě tady. Jenessa se právě zasnoubila s Travisem!! Holt pobyt v Mexiku dělá divy:-)
Pozdrav z Mexika mým nejdražším
Ahoj všem!!! Dloooooouho jsme se neozvala, tak se omlouvám všem, kteří se o mě strachovali!! Já jsem v pořádku, což se nedá říct o mém spolubydlícím, který už je týden v nemocnici kvůli horečce Dengue, kterou chytil od komára u nás doma. Vzhledem k vysokým teplotám, vlhkosti od oceánu a stojaté vodě je to běžná záležitost v Mazatlánu, ale ne zas tak častá, Miko je první zahraniční student tady v Mazatlánu, který to dostal. Poslední dny jsme tedy všechno desinfikovali a snad i vyhubili jejich vajíčka a všechen ostatní hmyz. Nechtěli bychom dopadnout jako Miko, je to s ním docela vážné, nemůže se hýbat, bolesti hlavy, svědění v rukou, dehydratace, dříve horečky 40 atp...Procvičila jsme si alespoň svou španělštinu v urgentní a vážné situaci když jsem ho doprovázela do nemocnice v neděli noci na pohotovost. Řeknu vám, nemocnice v Mexiku je postrach pro všechny evropany!!! Omdlívající člověk na pokraji zhroucení musel čekat v horečce 15 minut v čekárně na pohotovosti, pak dalších 30 minut než přišel doktor, po 1 hodině na lůžku si vyžádali jeho kreditní kartu, že potřebují check - in poplatek 10 pesos(15 000CZK) a musel omámen léky podepsat asi 20 papírů, ve kterých se nemocnice zříká určitých odpovědností!!! Snažila jsme se to překládat Mikovi, ale lékařskou španělštinu zatím na výbornou nezvládám. Anglicky nemluvili. Noc v nemocnici stojí asi 15000 CZK plus tak 5000 medikamenty, testy a jídlo. Jeho pojištovna naštěstí vše plně uhradí. Tak to jen tak k tomu čím jsem se zabývala poslední týden.
Zítra vyrážím do hlavního města a pak dalších měst ve středním Mexiku, máme týden velikonoční prázdniny a nebylo nám doporučeno zůstat v Mazatlánu, všichni mexičani vyrážejí k moři, takže to tady bude divoké. Už teď v ulicích brouzdí po uši - doslova - ozbrojení policisté v maskách, samopaly míří do ulic, doufám že jsou zajištěné!!!!
Ve škole je vše ok, všichni žijí velikonocemi, takže jsou prakticky nepoužitelní a máme jen nějaké prezentace a referáty....
Dala jsme se také plnou vervou do surfování a ačalo mě to bavit - ve chvíli kdy jsem ustála velkou vlnu a sklouzla se po ní, jen mě mrzí, že v čechách moc příležitostí surfovat nemám. Pláže jsou tu úžasné, teplé moře, čistá voda, sluníčko - co víc si v zimě přát? :-)
Asi před dvěma týdny jsme byli pocestovat po západním pobřeží, fotky na facebooku, prosím ted ymartu aby je nějak třeba skopírovala do počítače a ukázala kdo má zájem, díky piky ségra!
Byli jsme v džungli, kde jsme málem omldlela, všude byli volně žijící krokodýli a mz byli na mini bárce, hodně ptáků, vlhko, mangroove, obrovské vodní želvy -Vítku moc by se ti tam líbilo!!!! Pka jsme byli na krokodýlí farmě, kde byli v pochybných klecích zavření mega krokodýli a vedle v klecích chovali jeleny - budoucí oběd!!! Spali jsme ve stanu na pláži, dělali oheň, což jsme se pak dozvěděli že je ilegální adělali po americku hot dogs a specialitu z grilovaných maršmelous, čokolády a krekrů. Když už jsem u těch prazvláštních zvyků a chutí američanů - hazí skleničky s japonským saké do piva, zamíchají a pak si to pochvalují, nechutné!! Pak jsme také byli v Santa María de Oro, což je vyhaslý kráter sopky zalitý jezerem, hluboké přes 100m a přesto průzračné!! Tam jsem strávili noc v bungaloows - konečně sprcha a záchod - tam jak jsme byli ve stanu to bylo hooodně bojové, nechci se vytahovat, ale připadám si hodně zocelená a nic mě jen tak nerozhází po pobytu tady!! Moc jsme si výlet užili a na cestě domů jsme zůstali do ranních hodin uvěznění ve stávce kamionistů (zapomínám trochu česky, nevím jak se to řekne) - takže následující den ve škole byl dlouhým dnem.
Jinak soužití se spolubydlícími je v pohodě, vím že mi budou hodně chybět, vycházíme spolu a nějak jsme si zvykli na společnou domácnost, hlavně mám ráda Jenessu ze severní dakoty, nikdy bych nevěila, že budu někdy bydlet s Kanadanem, Finem, a americkým párem...celé je to tady pro mě dobrodružné, zase bych všem moc chtěl poděkovat že mi umožnili vycestovat, je to velká zkušenost a i když se mi stýská, všechno zatím zvládám.
P.S. už sem taky přichází jaro, nedá se tady pořádně spát, sluníčko pálí jako blázen, nevím co budu dělat v květnu. Prý je td v Mexico city 50 stupnů protože smog nepropouští žádný nový vzduch do města a je to tam jako ve skleníků, tak jsme zvědavá, držte mi palce ať se tam nuvaří a ať mě neokradou:-)
Mějte se krásně!!!
Zítra vyrážím do hlavního města a pak dalších měst ve středním Mexiku, máme týden velikonoční prázdniny a nebylo nám doporučeno zůstat v Mazatlánu, všichni mexičani vyrážejí k moři, takže to tady bude divoké. Už teď v ulicích brouzdí po uši - doslova - ozbrojení policisté v maskách, samopaly míří do ulic, doufám že jsou zajištěné!!!!
Ve škole je vše ok, všichni žijí velikonocemi, takže jsou prakticky nepoužitelní a máme jen nějaké prezentace a referáty....
Dala jsme se také plnou vervou do surfování a ačalo mě to bavit - ve chvíli kdy jsem ustála velkou vlnu a sklouzla se po ní, jen mě mrzí, že v čechách moc příležitostí surfovat nemám. Pláže jsou tu úžasné, teplé moře, čistá voda, sluníčko - co víc si v zimě přát? :-)
Asi před dvěma týdny jsme byli pocestovat po západním pobřeží, fotky na facebooku, prosím ted ymartu aby je nějak třeba skopírovala do počítače a ukázala kdo má zájem, díky piky ségra!
Byli jsme v džungli, kde jsme málem omldlela, všude byli volně žijící krokodýli a mz byli na mini bárce, hodně ptáků, vlhko, mangroove, obrovské vodní želvy -Vítku moc by se ti tam líbilo!!!! Pka jsme byli na krokodýlí farmě, kde byli v pochybných klecích zavření mega krokodýli a vedle v klecích chovali jeleny - budoucí oběd!!! Spali jsme ve stanu na pláži, dělali oheň, což jsme se pak dozvěděli že je ilegální adělali po americku hot dogs a specialitu z grilovaných maršmelous, čokolády a krekrů. Když už jsem u těch prazvláštních zvyků a chutí američanů - hazí skleničky s japonským saké do piva, zamíchají a pak si to pochvalují, nechutné!! Pak jsme také byli v Santa María de Oro, což je vyhaslý kráter sopky zalitý jezerem, hluboké přes 100m a přesto průzračné!! Tam jsem strávili noc v bungaloows - konečně sprcha a záchod - tam jak jsme byli ve stanu to bylo hooodně bojové, nechci se vytahovat, ale připadám si hodně zocelená a nic mě jen tak nerozhází po pobytu tady!! Moc jsme si výlet užili a na cestě domů jsme zůstali do ranních hodin uvěznění ve stávce kamionistů (zapomínám trochu česky, nevím jak se to řekne) - takže následující den ve škole byl dlouhým dnem.
Jinak soužití se spolubydlícími je v pohodě, vím že mi budou hodně chybět, vycházíme spolu a nějak jsme si zvykli na společnou domácnost, hlavně mám ráda Jenessu ze severní dakoty, nikdy bych nevěila, že budu někdy bydlet s Kanadanem, Finem, a americkým párem...celé je to tady pro mě dobrodružné, zase bych všem moc chtěl poděkovat že mi umožnili vycestovat, je to velká zkušenost a i když se mi stýská, všechno zatím zvládám.
P.S. už sem taky přichází jaro, nedá se tady pořádně spát, sluníčko pálí jako blázen, nevím co budu dělat v květnu. Prý je td v Mexico city 50 stupnů protože smog nepropouští žádný nový vzduch do města a je to tam jako ve skleníků, tak jsme zvědavá, držte mi palce ať se tam nuvaří a ať mě neokradou:-)
Mějte se krásně!!!
úterý 17. března 2009
Tak jde čas fotos
Mazatlán, tak tady teď žiju.
Autobus zevnitř.
Ulice v turistické části města, můj původní výhled z okna, teď bydlíme v domku ne u hlavní silnice.
Další část města, pravidla silničního provozu neexistují, natož nějaá přednost pro chodce!
Elena, já a Sarah na v pick - up.
Opět pláž, nasedám do kajaku.
Miluju mexické jídlo, asi i kvůli těm barvičkám, se kterými to servírují!
Kokosová plantáž v pozadí.
Jeden z ostrovů naproti. Isla de la Piedra.
Lvouni, jsou na každém kameni v moři.
krásní strašidelní černí ptáčci!
Útesy všude kolem...
Tak to j eprosím místní taxi, všude jinde jsou zakázáni z bezpečnostních důvodů, jen v Mazatlánu se to může!!!
Tímto jezdím každý den školy...dneska nám jeden umřel na cestě, nešel nastartovat chudák...Den na pláži
Naše oblíbená pláž za městem, skoro nic a nikdo tam není.
Hra nevím jméno, ale přebíháme z jedné strany na druhou v modrém plátně a ten nejmenší většinou spadne, protože ho to vyhodí!
Tohle je z pláže v hotelové zóně, jak vidíte turistické atrakce k mání.
pondělí 16. března 2009
Zprávy z Mazatlánu
Ahoj všem! Omlouvám se, že jsme se dlouho neozvala, pořád se něco dělo, ale vlastně nic extra. Už jsem si tady na všechno nějak tak zvykla: na cesty do školy, kde se dějí různé věci, např. že šofér pokřikuje na druhého přes okénko, nebo se jde najíst a musíme čekat v autobuse, taky si ke mně nikdo nechce sednout i když je autobus narvaný k prasknutí, malé mexičanky na nás fascinovaně koukají s otevřenou pusou atd...každý den při cestě na autobus pozdravím indiánku šijící panenky a malou holčičku, je tu stále větší a větší vedro takže se tu všichni vaříme. Předevčírem ale dokonce pršelo! Byl to můj první déšť po 3 měsících, takže jsme byla naprosto fascinovaná a šla hned ven, zjistila jsme, že mám déšť moc ráda! Pršelo dokonce asi 2 hodiny! Po dešti bylo ale všude bláto - je tady hodně prachu takže to moklo ale hned se to zase začalo vypařovat, takže všude jenom černo - oblečení na šňůře bylo celé hnědé! Déšť nám překazil trochu plány na víkend, chtěli jsme vyjet do okolí Mazatlánu, máme prodloužený víkend, ale jak pršelo a bylo zataženo nikomu se nechtělo a musím přiznat,že nás to vykolejilo! O dešti se mluví ještě teď:-) Tak jsemudělala aspoň něco do školy, minulý týden byl sice zkouškový, výsledky ještě nevím,ale snad to bude zase ok. Měla jsme prezenatci měsíčního projektu v předmětu "Jak obchodovat v Mexiku", dělala jsem to s němcem Jensem a myslím, že se nám to povedlo a dost mě to bavilo. Moje angličtina dostala zabrat, aby to bylo na profesionální úrovni - byl to jakoby business meeting.
Také jsme začali poznávat trochu víc Mazatlán, přijeli Joelovi rodiče - mého spolubydlícího Kanaďana, hodně aktivní a vytáhli nás na místa o kterých jsme ani nevěděli, že tady v Mazatlánu jsou:-) Byli jsme v aquariu, pak v jdnom opravdu starém dmě z dob usazování španělů, atd....
Právě začaly v USA jarní prázdniny, takže město je zase naruby, všude je plno mladých opilých američanů - neliší se moc od němců ze španělska, které nemám ráda! Jenessa tu má 2 kamarády, kteří bydlí na týden u nás doma, pořád se ale hádají, takže to je taky veselé! Všechno je tu dražší, přeplněné a nepořádek všude v ulicích, takže příští týden použiji svoje absence marks - můžu chybět ve škole celkem 3 týdny - vynechám 2 dny školy před víkendem a pojedem podél oceánu dolů do Mextitclánu, Tepicu a San Blas, údajný Aztlán - odkud přišli Aztécové do středního Mexika a založili tam dnešní mexico city, v San Blas je džungle i s krokodýlama, osamocané pláže atp.
Dneska se chystám na jógu jsme opravdu zvědavá na mexickou jógu:-) Musím začít něco dělat, změna jídelníčku a jiný životní styl mě poznamenaly:-)
Od soboty tady jsou také obrovské vlny, tak jsme byly na boogie boardu a byla to sranda, byla jsem úplně vyčerpaná, horší než aerobic, a to jsme jen blbli ve vlnách s prknem.
Jinak jsme zdravá, ve škole v pohodě, občas se mi stýská, al naštěstí to utíká rychle, pořád je co dělat, doufám že vám to taky doma utíká - z mailů to vypadá, že se opravdu nenudíte! Už se těším na Ferdu a jemi líto Davídka, je štěstí, že s nim marťa dojela domů!!!A Arga nevykrmujte, když ani nemohl vyskočit do postele, kdo mi bude hřát nohy až se vrátím??:-) budu určitě mrznout. Všichni teď nosí zimní bundy, můj čas nastane od června:-)
Moc pozdravujte všechny a doufám že jste všichni zdraví, nebo že vám je už alespoň lépe - babičko v Lbc myslím na tebe, brzy se uzdrav!!
P.S. Víťo kamarádky mají za domem jezero s želvama! Bydlí tam s labutěma:-)Lidi je tam chodí krmit jak rybičky, brzy nafotím! A všechno nejlepší k narozeninám!!! Dufám že tě poznám až přijedu domů, ne že mě přerosteš! A kájo, tebe ať to taky ani nenapadne!!
Také jsme začali poznávat trochu víc Mazatlán, přijeli Joelovi rodiče - mého spolubydlícího Kanaďana, hodně aktivní a vytáhli nás na místa o kterých jsme ani nevěděli, že tady v Mazatlánu jsou:-) Byli jsme v aquariu, pak v jdnom opravdu starém dmě z dob usazování španělů, atd....
Právě začaly v USA jarní prázdniny, takže město je zase naruby, všude je plno mladých opilých američanů - neliší se moc od němců ze španělska, které nemám ráda! Jenessa tu má 2 kamarády, kteří bydlí na týden u nás doma, pořád se ale hádají, takže to je taky veselé! Všechno je tu dražší, přeplněné a nepořádek všude v ulicích, takže příští týden použiji svoje absence marks - můžu chybět ve škole celkem 3 týdny - vynechám 2 dny školy před víkendem a pojedem podél oceánu dolů do Mextitclánu, Tepicu a San Blas, údajný Aztlán - odkud přišli Aztécové do středního Mexika a založili tam dnešní mexico city, v San Blas je džungle i s krokodýlama, osamocané pláže atp.
Dneska se chystám na jógu jsme opravdu zvědavá na mexickou jógu:-) Musím začít něco dělat, změna jídelníčku a jiný životní styl mě poznamenaly:-)
Od soboty tady jsou také obrovské vlny, tak jsme byly na boogie boardu a byla to sranda, byla jsem úplně vyčerpaná, horší než aerobic, a to jsme jen blbli ve vlnách s prknem.
Jinak jsme zdravá, ve škole v pohodě, občas se mi stýská, al naštěstí to utíká rychle, pořád je co dělat, doufám že vám to taky doma utíká - z mailů to vypadá, že se opravdu nenudíte! Už se těším na Ferdu a jemi líto Davídka, je štěstí, že s nim marťa dojela domů!!!A Arga nevykrmujte, když ani nemohl vyskočit do postele, kdo mi bude hřát nohy až se vrátím??:-) budu určitě mrznout. Všichni teď nosí zimní bundy, můj čas nastane od června:-)
Moc pozdravujte všechny a doufám že jste všichni zdraví, nebo že vám je už alespoň lépe - babičko v Lbc myslím na tebe, brzy se uzdrav!!
P.S. Víťo kamarádky mají za domem jezero s želvama! Bydlí tam s labutěma:-)Lidi je tam chodí krmit jak rybičky, brzy nafotím! A všechno nejlepší k narozeninám!!! Dufám že tě poznám až přijedu domů, ne že mě přerosteš! A kájo, tebe ať to taky ani nenapadne!!
středa 4. března 2009
Aquarium fotos
Málem mě to i rozkousalo:-(
Zmenšenina rybářské lodi, fascinovaly mě sítě přidělané k bokům lodi.
Fry a Žofin nemůžou:-)
Mini želvičky, věřte nebo ne, ve skutečnosti jsou opravdu takhle černé, viděla jsme je na vlastní oči! Jsou úplně černé a mají žluté oči, strašidelné!
Ještě s krvííííí....blé
Pelikáni jsou tady černí.
A nebo taky úplně bílí.
Moji kamarádi.
Vítku ještě že už nemáme ty vodní potvory, koukni jak by byly velké!!
Sladcí krokodýlci s krví na zubech.
Želvičky pro Vítka!
Cvičení papoušci, uměla fakt psí kousky!
A lachtan dával dětem pusinky, chtěla jsme taky, ale jsem moc velká:-)
Zmenšenina rybářské lodi, fascinovaly mě sítě přidělané k bokům lodi.
Fry a Žofin nemůžou:-)
Mini želvičky, věřte nebo ne, ve skutečnosti jsou opravdu takhle černé, viděla jsme je na vlastní oči! Jsou úplně černé a mají žluté oči, strašidelné!
Ještě s krvííííí....blé
Pelikáni jsou tady černí.
A nebo taky úplně bílí.
Moji kamarádi.
Vítku ještě že už nemáme ty vodní potvory, koukni jak by byly velké!!
Sladcí krokodýlci s krví na zubech.
Želvičky pro Vítka!
Cvičení papoušci, uměla fakt psí kousky!
A lachtan dával dětem pusinky, chtěla jsme taky, ale jsem moc velká:-)čtvrtek 26. února 2009
Guadalajara
Pohled z balkónu na jedno z náměstí ( de Constitución - všechny názvy kladou důraz na osamostatnění od španělska) s katedrálou
S Tinou při prohlídce města z autobusu - ve vedru nešlo projít celé obrovské město po svých...
Miguel Hidalgo - 1810 prohlášení nezávislosti Mexika na Španělsku
Katedrála
Zátiší, plno náměstíček s kašnami
Pohodička....
Bojující za nezávislost!!!
Těžký život mexičanů....
Nelézt!!
Jedna z katedrál v Guadalajaře
Mercado - opravdu zvláštní místo, nevzbuzovalo to v emně příliš důvšryhodnosti.
Vstup do mercada
Hostel v Guadalajaře, nejlevnější o jsme našli, společná koupelna a společné pokoje holky s klukama, takže to bylo oprvadu veselé! Hned na začátku jsme si šli koupit zámky!
Hostel byl ale pěkný! Docela čistý...
Snídaně po příjezdu - po noci v autobuse a ještě navíc po časovém posunu!
Můj spolusedící Ben (USA).
Autobusové nádraží v Mazatlánu - vyráželi jsme v noci.
Hostel v Guadalajaře, nejlevnější o jsme našli, společná koupelna a společné pokoje holky s klukama, takže to bylo oprvadu veselé! Hned na začátku jsme si šli koupit zámky!
Hostel byl ale pěkný! Docela čistý...
Snídaně po příjezdu - po noci v autobuse a ještě navíc po časovém posunu!
Můj spolusedící Ben (USA).
Autobusové nádraží v Mazatlánu - vyráželi jsme v noci.
Ač je to už opravdu hooodně dlouho co jsem byla v Guadalajaře, příspěvek přináším až teď. Byl to náš společný první velký výlet - Guadalajara je 8 hodin cesty autobusem od Mazatlánu, a museli jsme přejet dva různé mexické státy a taky si posunout čas, takže v Guadalajaře jsme byli lehce zmateni, protože každý měl nakonec jiný čas.
Vyrazili jsme asi ve 12 v noci, abycom byli v Guadalajaře ráno a stihli toho co nejvíce projít. Je to druhé největší město v Mexiku, a bylo to znát hned po příjezdu. Všude plno lidí, hodně žebráků, ulice plné prapodivných stánků, a když jsme se omylem jen s jednou kamarádkou vydala do "hodně mexické části " města hledající zámek na skříňku, už jsme pak nikam nešli bez kluků. Praha je tak krásné, čisté a bezpečné město!!! Všichni na nás pokřikovali, stoupali si do cesty atp...V Guadalajaře není moc turistů, tak jsme tam se svou pletí přímo zářili. Přes den jsme ale byli opravdu unavení, protože při přejezdu každých hranic a u každého nájezdu na dálnici nás kontrolovali po zuby ozbrojení policisté, asi hledali nějaké uprchlíky nebo drogy...když mi už asi desátý člověk za tu noc posvítil do obličeje a prohledal sedadlo a zavazadlo, byla jsme rozmrzelá! Taky jsme se bála, nejsme vůbec zvyklá aby se lidé kolem mě jen tak procházeli se samopalama u pasu....Říkám si že je to pro naší bezpečnost.....Došli jsme si na opravdu dobru mexickou snídani (míchaná vajíčka s frijoles a s chili, tacos, někdo měl hot cakes - něco jako palačinky) potřebovali jsme to jako sůl. Pak jsme se vydali najít nějaké ubytování, kam bychom odložili batohy a hurá do města...naši jsme levný hostel, připomínající squat, plný dredatých, potetovaných a nic nedělajících lidí, ale vypadalo to docela čistě a útulně:-) Chvíli jsme si odpočinuli - moc jsme tam toho nenaspali, asi 12 hodin za 3 dny, a vyrazili na prohlídku města. Město je to pěkné, plné křesťanských památek z doby dobývání mexika španěly, také je tam velká radnice a museum s malbami Diega Rivery, ale vedro nám vše znesnadňovalo. Večer jsme strávili tancováním salsy - která mě hrozně baví! Další den jsme se vydali na místní market, který byl taková velká budova, stará, rozhoupané shodiště apod.... Večer byl opět v rytmech mexické hudby - hodněěěěě tancujem....Když jsme se v pozdních hodinách vraceli do hostelu, našeho na ulici čůrajícího kamaráda zastavila policie! Byli jsme trochu zděšení - j eto tady přísně zakázáno, odvesli ho do auto - zase byli po zuby ozbrojení, navíc Mikko byl přiopitý, tak jsme s ejen klepali kam ho odvezou. Nmám ráda korupci, ale v Mexiku člověk změní názor na hodně věcí:-) za 200 pesos ho propustili (nebylo by to tak vtipné, kdyby toho samého Mikka nechytli o 3 dny později čůrajícího na ulici v Mazatlánu - tentokrát už to bylo komplikovanějí, protože slečna plicajtka odmítla peníze, ale Mikko to bral jako samozřejmost a nutil jí je - ale vše dobře dopadlo, kluci ho zachránili:-)). Musím říct, že jsme se nakonec všichni ale těšili "domů" do Mazatlánu, velké město, plné smogu, drzích mexičanů a drahých restaurací - nebo levných ale když jste viděli přípravu jídla, přešla vás chuť...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
