Pozdrav z Mexika mým nejdražším

Ahoj všem!!! Dloooooouho jsme se neozvala, tak se omlouvám všem, kteří se o mě strachovali!! Já jsem v pořádku, což se nedá říct o mém spolubydlícím, který už je týden v nemocnici kvůli horečce Dengue, kterou chytil od komára u nás doma. Vzhledem k vysokým teplotám, vlhkosti od oceánu a stojaté vodě je to běžná záležitost v Mazatlánu, ale ne zas tak častá, Miko je první zahraniční student tady v Mazatlánu, který to dostal. Poslední dny jsme tedy všechno desinfikovali a snad i vyhubili jejich vajíčka a všechen ostatní hmyz. Nechtěli bychom dopadnout jako Miko, je to s ním docela vážné, nemůže se hýbat, bolesti hlavy, svědění v rukou, dehydratace, dříve horečky 40 atp...Procvičila jsme si alespoň svou španělštinu v urgentní a vážné situaci když jsem ho doprovázela do nemocnice v neděli noci na pohotovost. Řeknu vám, nemocnice v Mexiku je postrach pro všechny evropany!!! Omdlívající člověk na pokraji zhroucení musel čekat v horečce 15 minut v čekárně na pohotovosti, pak dalších 30 minut než přišel doktor, po 1 hodině na lůžku si vyžádali jeho kreditní kartu, že potřebují check - in poplatek 10 pesos(15 000CZK) a musel omámen léky podepsat asi 20 papírů, ve kterých se nemocnice zříká určitých odpovědností!!! Snažila jsme se to překládat Mikovi, ale lékařskou španělštinu zatím na výbornou nezvládám. Anglicky nemluvili. Noc v nemocnici stojí asi 15000 CZK plus tak 5000 medikamenty, testy a jídlo. Jeho pojištovna naštěstí vše plně uhradí. Tak to jen tak k tomu čím jsem se zabývala poslední týden.
Zítra vyrážím do hlavního města a pak dalších měst ve středním Mexiku, máme týden velikonoční prázdniny a nebylo nám doporučeno zůstat v Mazatlánu, všichni mexičani vyrážejí k moři, takže to tady bude divoké. Už teď v ulicích brouzdí po uši - doslova - ozbrojení policisté v maskách, samopaly míří do ulic, doufám že jsou zajištěné!!!!
Ve škole je vše ok, všichni žijí velikonocemi, takže jsou prakticky nepoužitelní a máme jen nějaké prezentace a referáty....
Dala jsme se také plnou vervou do surfování a ačalo mě to bavit - ve chvíli kdy jsem ustála velkou vlnu a sklouzla se po ní, jen mě mrzí, že v čechách moc příležitostí surfovat nemám. Pláže jsou tu úžasné, teplé moře, čistá voda, sluníčko - co víc si v zimě přát? :-)
Asi před dvěma týdny jsme byli pocestovat po západním pobřeží, fotky na facebooku, prosím ted ymartu aby je nějak třeba skopírovala do počítače a ukázala kdo má zájem, díky piky ségra!
Byli jsme v džungli, kde jsme málem omldlela, všude byli volně žijící krokodýli a mz byli na mini bárce, hodně ptáků, vlhko, mangroove, obrovské vodní želvy -Vítku moc by se ti tam líbilo!!!! Pka jsme byli na krokodýlí farmě, kde byli v pochybných klecích zavření mega krokodýli a vedle v klecích chovali jeleny - budoucí oběd!!! Spali jsme ve stanu na pláži, dělali oheň, což jsme se pak dozvěděli že je ilegální adělali po americku hot dogs a specialitu z grilovaných maršmelous, čokolády a krekrů. Když už jsem u těch prazvláštních zvyků a chutí američanů - hazí skleničky s japonským saké do piva, zamíchají a pak si to pochvalují, nechutné!! Pak jsme také byli v Santa María de Oro, což je vyhaslý kráter sopky zalitý jezerem, hluboké přes 100m a přesto průzračné!! Tam jsem strávili noc v bungaloows - konečně sprcha a záchod - tam jak jsme byli ve stanu to bylo hooodně bojové, nechci se vytahovat, ale připadám si hodně zocelená a nic mě jen tak nerozhází po pobytu tady!! Moc jsme si výlet užili a na cestě domů jsme zůstali do ranních hodin uvěznění ve stávce kamionistů (zapomínám trochu česky, nevím jak se to řekne) - takže následující den ve škole byl dlouhým dnem.
Jinak soužití se spolubydlícími je v pohodě, vím že mi budou hodně chybět, vycházíme spolu a nějak jsme si zvykli na společnou domácnost, hlavně mám ráda Jenessu ze severní dakoty, nikdy bych nevěila, že budu někdy bydlet s Kanadanem, Finem, a americkým párem...celé je to tady pro mě dobrodružné, zase bych všem moc chtěl poděkovat že mi umožnili vycestovat, je to velká zkušenost a i když se mi stýská, všechno zatím zvládám.
P.S. už sem taky přichází jaro, nedá se tady pořádně spát, sluníčko pálí jako blázen, nevím co budu dělat v květnu. Prý je td v Mexico city 50 stupnů protože smog nepropouští žádný nový vzduch do města a je to tam jako ve skleníků, tak jsme zvědavá, držte mi palce ať se tam nuvaří a ať mě neokradou:-)
Mějte se krásně!!!