Ahoj do Čech a dalších koutů světa!
Tak už jsem se docela aklimatizovala, ale chvíli mi to trvalo a byla jsem několik dnů unavená, asi i z té nadmořské výšky, tady kde máme byt je to 2200m.n.m. a z toho neskutečnýho množství nejlepšího jídla!
Ochutnala jsem už mexické jídlo, výborné krevety, jím pálivý omáčky a každý den si dopřávám oblíbený pivo Pacífiko, které se vyrábí v Mazatlánu, takže je to pro mě srdeční záležitost.
Strašně moc se tady jí. Ráno jsou restaurace narvaný pupkatýma Mexičanama, kteří snídají „snídaňové“ menu typu řízek atp. Vždycky se tak najím k obědu, že nevečeřím (jenom to Pacífiko).
Doprava je tady teda dost šílená. Všude plno aut. Absolutně všude. Jsem zvědavá, jak se zítra dostaneme autem do školy, musíme vyrazit brzy ráno, dřív než začne špička. Mexičani taky jako trubky strašně rádi troubej na všechny kolem sebe. Zablokují křižovatku a troubí. Auta taky vetšinou nemají katalyzátory, tlumiče, nic. Takže strašný smrad a hluk. Taky nedávaj vůbec přednost na přechodu, respektive je to vždycky napínavý přejít silnici a vyžaduje to hodně soustředění, odvahy a rychlostiJ
Mám také docela zážitek z procházky s Diegem do parku Chapultepec. Je to asi 15 min od bytu, museli jsme jít přes docela frekventovaný ulice a Diego strašně tahal, takže mám ruce o 10 cm delší než před procházkou. Mexičani mají velký respekt ze psů a kdo má psa, tak je prostě někdo! Několik lidí mě na ulici zdravilo, přáli mi krásný a šťastný život a obdivovali Diega. Nikdo si ho ale nepohladil, i když bylo vidět že by to někdy chtěli zkusit, přitom je to bígl, ale báli se ho. V parku jsme potkali několik pejskařů, v drahých teplákovkách, snobáci, kteří řešili když to přeženu věci typu jaký je nejlepší kadeřník pro psa a jakou vyváženou stravu by kdo komu doporučil. Pes jako módní doplněk. Diego tam ty psy pěkně zvalchoval a šli jsme domů (Diego mě odtáhl).
Taky už přijela Bára a chystáme se do školy, musíme tam každý den příští týden, takže to bude hrůza to dojíždění. Zkoušeli jsme to s Báry tatínkem a v neděli kdy není doprava to trvalo 35 minut. Naštěstí bysme měly mít pak školu jenom jeden den v týdnu a zybtek psát ten projekt z domova nebo tak. Taky máme výhodu, že ambasáda a kancelář Czechtrade jsou 3 minuty od našeho bytu, takže budem pěkně konzultovat projekty i tam.
Mám taky pár šoků z Mexičanů – on si člověk říká, to je prostě Mexiko,ale dokud to pak zase nevidí na vlastní oči, neví o čem mluví. V krámech dávají nákup do tašek děti, všude odhazujou odpadky – já se ani nedivim, vždyť oni nemaj koše!!! Je tu taky hodně volně běhajících psů – ne v centru,ale na okraji, viděla jsem jednoho hodně zbídačeného, kterému viselo maso, respektive kus zad ze zadku, fuj. Taky mají zajímavý způsob „třídění“ odpadu. Ž e prý se teda bude třídit. Odpad rozdělili na organický a neorganický, takže kompost a všechno ostatní! S jejich spotřebou plastů by bylo lepší dát plast a vše ostatní nebo tak,ale oni vlastně těch organických zbytků ani moc nemaj, neplýtvají jídlem jako my v Čechách. Takže je to na nic.
Už se tady udělalo taky líp – nebo jsme si už zvykla,ale už nespím v teplých ponožkáchJ Deštník se tady využije, to jo,ale není to tak hrozný, přes den je teplo a dokonce jsem se z těch mraků spálila!
Tak já zase brzy něco napíšu, myslim že ze školy budou zážitky, máme na programu jeden celý den „rozhovor o bezpečnosti“, asi nám rozdaj pistole a budou nás učit jak s nima zacházet.
Mějte se krásně!!
Zdraví horalka Iva
Žádné komentáře:
Okomentovat