Mexiko 2011 - cesta aneb co mě nezabije, to mě posílí

Zdravím všechny do Evropy!!
Uběhly dva roky a já jsem zase za oceánem v mém oblíbeném Mexiku.
Cesta sem opět stála za to, vždycky když cestuju sama, je to napínavé! Odlétala jsem v úterý 26.7. z Prahy se společností AirFrance s jedním přestupem v Paříži. Štěpánek mě vyprovodil na letiště. Cesta do Paříže byla v pohodě, na přestup tam jsem měla 1h40min a myslela jsem, že je to dost času. V praze mi sice dali boarding ticket do letadla do Mexika, ale bez čísla sedadla, že prý mi ho daj v Paříži. Tam mi na informacích řekli, že je ještě moc brzy, že mi ho dají za hodinu u brány k letadlu. Tak jsem šla tam, ale zasekla jsem se na kontrole - na rentgenu. Letadlo mi mělo letět ve 13.30 a já ještě ve 13.15 stála ve frontě. Navíc slečny, které to tam měly koordinovat to nezvládaly a začaly před nás poctivce ještě posílat další a další skupiny lidí, tak jsem se naštvala, že mi za 10 min letí letadla, tak proč pouštějí další lidí. Ona prý panebože rychle běžte! Tak jsem šla rovnou k rentgenu a utíkala k bráně. Tam byla fronta asi 200 lidí! Tak jsem se uklidnila, že mám dost času ještě na sehnání sedadla. U zákaznického servisu stál pán s vysílačkou, který říkal ať počkáme (ještě s jednou Italkou, která měla stejný problém). Tak čekáme a čekáme pro změnu a ono nic. Pak přišla nějaká paní a řekla Italce, že sedadla se řeší jinde, že čeká zbytečně tady. Tak jsme utíkaly zase jinam. Tam stál rozzuřený dav asi 15 lidí a křičeli na pána s kamenným výrazem. Zaslechla jsem nějaké Češky, tak jsme se zeptala co se děje. Prý nepřiletělo letadlo včera - které mířilo do Mexika - a tak lidi z toho letu dávají do našeho letadla a už nejsou sedadla. Nabídl jim přespat v Paříži nebo letět přes Houston, kde ale potřebují víza. V tu chvíli si říkám a je to tady zase, zase budu spát někde v hotelu a dostanu se do Mexika za 2 dny. Vzhledem k předchozí zkušenosti s letem do mexika mě to nechalo klidnou. Procpala jsem se přes lidi k přepážce a stála a hypnotizovala pána. Češky říkaly, že je agresivní jak na něj všichni křičí a že je nepříjemný, tak jsem nic radši neříkala. Najednou mi vzal pas z ruky, zkontroloval a vrazil mi do ruky nový boarding ticket s číslem sedadla!!! Ty Češky na mě naštvaně koukaly a divily se, já taky, ale utíkala jsem zase do té fronty, která už nebyla fronta a hurá do letadla! Byla jsme šťastná a říkala jsem si, že už je mi jedno jaká bude cesta, hlavně že letim! To jsme ale neměla říkat:-) Když jsme kolem 14.15 všichni nastoupili na palubu, oznámili nám skvělou zprávu, že jsme všichni nastoupeni, ale že mjí i špatnou zprávu, že máme málo nafty a bude to trvat minimálně hodinu, grhhhh. Naštěstí tam měli hodně filmů, tak jsem asi 3 skoukla, cesta trvala asi 12 hodin a až na docela slušný turbulence nad Mexikem kvůli bouřce to bylo v pohodě. Jen Mexičani a děti kvičeli při každý turbulenci, tak jsem se spíš lekala jich než toho, že nás vítr nabírá a mává s náma jak chce.
No aby toho nebylo málo, ještě si mě vybrali k celní kontrole zavazadel a musela jsem vyndat věci z batohu a kufru. Ptal se, jetsli nepřevážim ovoce! Kdo by vezl ovoce do Mexika??
Na letišti na mě už čekal Lukáš, u kterého teďka bydlím. Je to Čech žijící dlouhodobě v Mexiku a Bára, se kterou jedem reprezentovat Fildu a psát ekonomický projekt na prohloubení obchoních vztahů mexika a ČR, nám to sjednala.
Překvapilo mě, jaká už venku byla tma a docela zima! No jo nejnižší bod měst aje 2200m.n.m. a nejvyšší 3900m.n.m., kolem jsou pak sopky, které mají přes 5000m.n.m. takže je to pochopitelný. Navíc je období dešťů, které bude až do konce října, takže je zataženo, občas přes den vysvitne sluníčko. Přes den bylo ale odcela teplo, takový dusno, navíc je tu pěkně řídký vzduch, neskutečně moc aut v ulicích a smog. Praha je taková vesnička:-)

Mějte se krásně!! Já se jdu projít po té naší části města - Polanco. Je to moc krásná, ta lepší část, relativně bezpečná, u Avenidy T.G. Masaryka, která je jednou z nejdražších ulic na světě, plno krámů, kaváren, restaurací atd. Asi 3 minuty od bytu je česká ambasáda a vedle ní má Lukáš práci:-)

Lukáš má taky pejska, Diega - tak se bude jmenovat náš pes (Štěpáne schvaluješ? :-)). Je to roční štěně, až se mi zdá neskutečný, jak mi připomíná Argoslávka! Je prdlý, pořád by si chtěl hrát, je to závislák, chrápe ze spaní a pořád kontroluje kde kdo je. Je s ním sranda. V noci spal u mě a lepil se na mě stejně jako Argo:-)Taky má nejradši na spaní polštář.

Mějte se!!
Ze zataženého Mexika poslíám mexickou pohodu!