První dny v Mexiku

Ahoj do Čech a dalších koutů světa!

Tak už jsem se docela aklimatizovala, ale chvíli mi to trvalo a byla jsem několik dnů unavená, asi i z té nadmořské výšky, tady kde máme byt je to 2200m.n.m. a z toho neskutečnýho množství nejlepšího jídla!

Ochutnala jsem už mexické jídlo, výborné krevety, jím pálivý omáčky a každý den si dopřávám oblíbený pivo Pacífiko, které se vyrábí v Mazatlánu, takže je to pro mě srdeční záležitost.

Strašně moc se tady jí. Ráno jsou restaurace narvaný pupkatýma Mexičanama, kteří snídají „snídaňové“ menu typu řízek atp. Vždycky se tak najím k obědu, že nevečeřím (jenom to Pacífiko).

Doprava je tady teda dost šílená. Všude plno aut. Absolutně všude. Jsem zvědavá, jak se zítra dostaneme autem do školy, musíme vyrazit brzy ráno, dřív než začne špička. Mexičani taky jako trubky strašně rádi troubej na všechny kolem sebe. Zablokují křižovatku a troubí. Auta taky vetšinou nemají katalyzátory, tlumiče, nic. Takže strašný smrad a hluk. Taky nedávaj vůbec přednost na přechodu, respektive je to vždycky napínavý přejít silnici a vyžaduje to hodně soustředění, odvahy a rychlostiJ

Mám také docela zážitek z procházky s Diegem do parku Chapultepec. Je to asi 15 min od bytu, museli jsme jít přes docela frekventovaný ulice a Diego strašně tahal, takže mám ruce o 10 cm delší než před procházkou. Mexičani mají velký respekt ze psů a kdo má psa, tak je prostě někdo! Několik lidí mě na ulici zdravilo, přáli mi krásný a šťastný život a obdivovali Diega. Nikdo si ho ale nepohladil, i když bylo vidět že by to někdy chtěli zkusit, přitom je to bígl, ale báli se ho. V parku jsme potkali několik pejskařů, v drahých teplákovkách, snobáci, kteří řešili když to přeženu věci typu jaký je nejlepší kadeřník pro psa a jakou vyváženou stravu by kdo komu doporučil. Pes jako módní doplněk. Diego tam ty psy pěkně zvalchoval a šli jsme domů (Diego mě odtáhl).

Taky už přijela Bára a chystáme se do školy, musíme tam každý den příští týden, takže to bude hrůza to dojíždění. Zkoušeli jsme to s Báry tatínkem a v neděli kdy není doprava to trvalo 35 minut. Naštěstí bysme měly mít pak školu jenom jeden den v týdnu a zybtek psát ten projekt z domova nebo tak. Taky máme výhodu, že ambasáda a kancelář Czechtrade jsou 3 minuty od našeho bytu, takže budem pěkně konzultovat projekty i tam.

Mám taky pár šoků z Mexičanů – on si člověk říká, to je prostě Mexiko,ale dokud to pak zase nevidí na vlastní oči, neví o čem mluví. V krámech dávají nákup do tašek děti, všude odhazujou odpadky – já se ani nedivim, vždyť oni nemaj koše!!! Je tu taky hodně volně běhajících psů – ne v centru,ale na okraji, viděla jsem jednoho hodně zbídačeného, kterému viselo maso, respektive kus zad ze zadku, fuj. Taky mají zajímavý způsob „třídění“ odpadu. Ž e prý se teda bude třídit. Odpad rozdělili na organický a neorganický, takže kompost a všechno ostatní! S jejich spotřebou plastů by bylo lepší dát plast a vše ostatní nebo tak,ale oni vlastně těch organických zbytků ani moc nemaj, neplýtvají jídlem jako my v Čechách. Takže je to na nic.

Už se tady udělalo taky líp – nebo jsme si už zvykla,ale už nespím v teplých ponožkáchJ Deštník se tady využije, to jo,ale není to tak hrozný, přes den je teplo a dokonce jsem se z těch mraků spálila!

Tak já zase brzy něco napíšu, myslim že ze školy budou zážitky, máme na programu jeden celý den „rozhovor o bezpečnosti“, asi nám rozdaj pistole a budou nás učit jak s nima zacházet.

Mějte se krásně!!

Zdraví horalka Iva

Mexiko 2011 - cesta aneb co mě nezabije, to mě posílí

Zdravím všechny do Evropy!!
Uběhly dva roky a já jsem zase za oceánem v mém oblíbeném Mexiku.
Cesta sem opět stála za to, vždycky když cestuju sama, je to napínavé! Odlétala jsem v úterý 26.7. z Prahy se společností AirFrance s jedním přestupem v Paříži. Štěpánek mě vyprovodil na letiště. Cesta do Paříže byla v pohodě, na přestup tam jsem měla 1h40min a myslela jsem, že je to dost času. V praze mi sice dali boarding ticket do letadla do Mexika, ale bez čísla sedadla, že prý mi ho daj v Paříži. Tam mi na informacích řekli, že je ještě moc brzy, že mi ho dají za hodinu u brány k letadlu. Tak jsem šla tam, ale zasekla jsem se na kontrole - na rentgenu. Letadlo mi mělo letět ve 13.30 a já ještě ve 13.15 stála ve frontě. Navíc slečny, které to tam měly koordinovat to nezvládaly a začaly před nás poctivce ještě posílat další a další skupiny lidí, tak jsem se naštvala, že mi za 10 min letí letadla, tak proč pouštějí další lidí. Ona prý panebože rychle běžte! Tak jsem šla rovnou k rentgenu a utíkala k bráně. Tam byla fronta asi 200 lidí! Tak jsem se uklidnila, že mám dost času ještě na sehnání sedadla. U zákaznického servisu stál pán s vysílačkou, který říkal ať počkáme (ještě s jednou Italkou, která měla stejný problém). Tak čekáme a čekáme pro změnu a ono nic. Pak přišla nějaká paní a řekla Italce, že sedadla se řeší jinde, že čeká zbytečně tady. Tak jsme utíkaly zase jinam. Tam stál rozzuřený dav asi 15 lidí a křičeli na pána s kamenným výrazem. Zaslechla jsem nějaké Češky, tak jsme se zeptala co se děje. Prý nepřiletělo letadlo včera - které mířilo do Mexika - a tak lidi z toho letu dávají do našeho letadla a už nejsou sedadla. Nabídl jim přespat v Paříži nebo letět přes Houston, kde ale potřebují víza. V tu chvíli si říkám a je to tady zase, zase budu spát někde v hotelu a dostanu se do Mexika za 2 dny. Vzhledem k předchozí zkušenosti s letem do mexika mě to nechalo klidnou. Procpala jsem se přes lidi k přepážce a stála a hypnotizovala pána. Češky říkaly, že je agresivní jak na něj všichni křičí a že je nepříjemný, tak jsem nic radši neříkala. Najednou mi vzal pas z ruky, zkontroloval a vrazil mi do ruky nový boarding ticket s číslem sedadla!!! Ty Češky na mě naštvaně koukaly a divily se, já taky, ale utíkala jsem zase do té fronty, která už nebyla fronta a hurá do letadla! Byla jsme šťastná a říkala jsem si, že už je mi jedno jaká bude cesta, hlavně že letim! To jsme ale neměla říkat:-) Když jsme kolem 14.15 všichni nastoupili na palubu, oznámili nám skvělou zprávu, že jsme všichni nastoupeni, ale že mjí i špatnou zprávu, že máme málo nafty a bude to trvat minimálně hodinu, grhhhh. Naštěstí tam měli hodně filmů, tak jsem asi 3 skoukla, cesta trvala asi 12 hodin a až na docela slušný turbulence nad Mexikem kvůli bouřce to bylo v pohodě. Jen Mexičani a děti kvičeli při každý turbulenci, tak jsem se spíš lekala jich než toho, že nás vítr nabírá a mává s náma jak chce.
No aby toho nebylo málo, ještě si mě vybrali k celní kontrole zavazadel a musela jsem vyndat věci z batohu a kufru. Ptal se, jetsli nepřevážim ovoce! Kdo by vezl ovoce do Mexika??
Na letišti na mě už čekal Lukáš, u kterého teďka bydlím. Je to Čech žijící dlouhodobě v Mexiku a Bára, se kterou jedem reprezentovat Fildu a psát ekonomický projekt na prohloubení obchoních vztahů mexika a ČR, nám to sjednala.
Překvapilo mě, jaká už venku byla tma a docela zima! No jo nejnižší bod měst aje 2200m.n.m. a nejvyšší 3900m.n.m., kolem jsou pak sopky, které mají přes 5000m.n.m. takže je to pochopitelný. Navíc je období dešťů, které bude až do konce října, takže je zataženo, občas přes den vysvitne sluníčko. Přes den bylo ale odcela teplo, takový dusno, navíc je tu pěkně řídký vzduch, neskutečně moc aut v ulicích a smog. Praha je taková vesnička:-)

Mějte se krásně!! Já se jdu projít po té naší části města - Polanco. Je to moc krásná, ta lepší část, relativně bezpečná, u Avenidy T.G. Masaryka, která je jednou z nejdražších ulic na světě, plno krámů, kaváren, restaurací atd. Asi 3 minuty od bytu je česká ambasáda a vedle ní má Lukáš práci:-)

Lukáš má taky pejska, Diega - tak se bude jmenovat náš pes (Štěpáne schvaluješ? :-)). Je to roční štěně, až se mi zdá neskutečný, jak mi připomíná Argoslávka! Je prdlý, pořád by si chtěl hrát, je to závislák, chrápe ze spaní a pořád kontroluje kde kdo je. Je s ním sranda. V noci spal u mě a lepil se na mě stejně jako Argo:-)Taky má nejradši na spaní polštář.

Mějte se!!
Ze zataženého Mexika poslíám mexickou pohodu!