cesta do mazatlanu

Takze na zacatek strucne: cesta byla nejhorsi jakou jsem kdy zazila, skoro vsechno co se mohlo,tak se pokazilo, ale nakonec vsechno dopadlo dobre a ja i skuframa dorazila do mazatlanu.
Zacatek cesty byl v 8.15 v sobotu 3.1. z Turnova, kdy me tatinek s karolinkou odvezli na Florenc do Prahy. Byla neskutecna zima a tak jsme se zahrali v Mc Donalds, bylo asi minus 12 stupnu. V brne jsem musela prestoupit na dalsi autobus, ktery me odvezl na letiste do Vidne, kde jsem mela sraz s holkama, se kteryma jsem cestovala az do mexico city. Spolecnost Iberia nikomu nedoporucuju, je to spanelska spolkecnost a taky to podle toho vypadalo. To ze jsme meli zpozdeni - takze jsem az po vice jak 14 hodinach cestovani nasedla do prvniho letadla - by nebylo nejhorsi, ale letusky nic nekontrovali, nekdoi sedel nepripoutany, s vecma na sobe, se sklopenou sedackou atp...pri startu letadlo vydavalo neprirozene zvuky, ktere me docela desily - a to litam docela casto, ale tohle jsme jeste neslysela. Ale do madridu jsme dorazili. Je to obrovske letiste, kde jsme docela dlouho behaly a ptaly se ruznych lidi co mam edelat, protoze Iberia nam zrusila let a presunula ho na druhy den,takze jsme musely spat v hotelu. Nakonec jsme se dostaly i do hotelu, cekaly jsme asi jenom pul hodiny venku na autobus,ktery nas tam dovezl. Hotelk to byl luxusni, to jo, i se snidani ze svedskych stolu, vsude plno ovoce, syru, baget cerstvich, ale zbytecne to prodlouzilo nasi cestu. Do mexico city jsme dorazili. Ale se zpozdenim, takze ja jsem 2 hodiny behala po letisti, nevedela kde mam kufry, 2x byla na imigracnim, vsichni si me preposilali az mi bylo do breku, nikdo mi nerekl kam mam jit, protoze uz bylo jasne ze to nestihnu, vsem jsem to vysvetlovalal a prosila je aby me tam nejak rychle dostali, nerekli mi ani kde mi daji boarding ticket, az mi uletelo letadlo. Tak jsem hledala iberii na letisti,dalsi pulhodina hledani, tam jsem se dalsi hodinu dohadovala s pani, na kterou predtim jecela pani ktere uletelo taky letadlo,takze ta taky brecela, no byl to zazitek. Dala mi nakonec poukazku do hotelu, ale nerekla mi kde jsou moje kufry ani jestli zitra v letadle do mazatlanu bude urcite misto. Tak jsem cela unavena azdrcena sla do hotelu. Byl zase pekny, s maramorovou koupelnou atak, ale radsi uz bych byla v mazatlanu, protoze mi kvuli tomu propadla noc v mazatlanu v hostelu a budu muset platit storno poplatek, ktery ale zkusim na iberii ziskat zpet. No nakonec jsem teda letela druhy den do mazatlanu. V letadle jsme potkala 2 mexicany, kteri se divili ze jedu do mazatlanu, je tam pry hodne narkomafii,ale turistum se tam pry nikdy nic nestalo, tak me trochu nakonec uklidnili, ze je to jen zalezitost mezi dealerz, kteri se mlati mezi sebou. V mazatlanu uz na me nastesti cekaly kufry, mela jsme opravdu radost, 2 dny jsme nevedela kde jsou.Vylezla jsem z letiste, kde me prekvapilo, ze tam je vic policie a vojaku nez normalnich lidi. To v Evrope neznam. Navic se jen tak prochazeli se samopalama. je to tady ale pry normalni. K bouracce auta prijede pry obrnene auto a vyskacou policajti se samopalama. Takhle se tady dohlizi na poradek!! Z letistre jsme se nemohla dovolat Mikovi - Fin ktery mi mel pomoct, ale cekal jsem hodinu a pul nez se ozval, meli jsme spatny spojeni, on se mi taky nemohl dovolat. Ale nakonec jsme taxikem dojela do jeho hotelu a taky se tam ubytovala. Je to mala smradlava komurka s mini oknem (stepan vi - asi jak vypadal hostel nasi prvni nic v seville). V koupelne mi lezou nejaci mini broucci s kridylkama. Ale hlavne ze mam kde byt!!! A jsme v poradku v Mazatlanu!!!