Výuka začala!

Moc ráda bych na začátek chtěla všechny pozdravit! Jak do Turnova, tak do Liberce, Hodkovic, do Prahy a do Lučence!!!!
Není to tak dlouho co jsme byli ve škole na orientation session, ale teď už nám navostro začala škola. Semestr je tady delší než u nás, když ae člověk bude chodit na všechny hodinym úspěšnost zaručena i bez konečného velkého šprtání na které jsme zvyklí. Vůbec moj eprvní hodina odpadla, mělo to být doing business in Mexico, takž ejsme místo toho dostali zadání prvního úkolu. Na tři stránky napsat o nějaké velké mexické společnosti, v angličtině. Mnoho studentů tady má angličtinu jako mateřský jazyk, ale mně to dá asi trochu zabrat...Na další hodine jsme dostali podobný úkol a na třetí jsme pochopila, že tady bude úkolu habaděj!! Nejvyčerpávající pro mě byla hodina s mexičanama. Profesorka vypráví jak kulový blesk, takže sotva chytnu nit o čem mluví, natož rozumnět všemu. Je to pro mě výzva!!! Jetsli absolvuju tenhle předmět, budu na sebe hrdá:-) Ze samého úsilí rozumnět všemu mě boleli uši. Předměty v angličtině jsou bez problémů, je to asi tím, že tady zatím nemluvím jinak než anglicky s ostatními studenty, takže jsme rozmluvená. Španělština přichází pořádně až teď, kd ymusím čelit mexičanům!! Ale je to sranda, opravdu, naštěstí mám kamarádku na té vyčerpávající hodině, která mi to pak shrnula, co všechno vlastně musím udělata co profesorka říkala....takže všechno snad zvládnu.
Cesta do školy byla také vtipná. Nenašli jsme odkud jezdí ten školní autobus, jelikož tady nejsou zastávky ani řády, tak jsme vlastně neměli ani moc velkou šanci...takže jsme jeli taxi, když se to rozpočítá vyjde to docela levně. Ze školy jsme opět chtěli jet školním autobuem, protože je pro nás zadarmo, ale i když jsme se 2x ptali ve škole v kolik a odkud jede, každý nám řekl něco jiného a tak jsme se naštvali a jeli local busem, neboli tím pravým rozpadajícím se, který stojí asi 7Kč jízda 40 min....Dlouho jsme se takhle nenasmála ale takz nebála že se to rozpadne nebo někdo vypadne....vystupuje se stylem, že člověk pískne, nebo mávne, nebo si prostě stoupne ke dveříma řidič zastaví. Hodně jsme nadskakovali - mají tady na silnicích hodně těch zpomalujících překážek, takové betonové válečky, jsou tu asi každých 20 metrů ve městě, na silnicích "vyšší třídy! pak méně. Byla to legrace, takže do školy budu jezdit těmito local busy.
Ve škole mám moc dobré připojení, ne jako v bytě, kde mi to často vypadává, tak mám radost! Jak nám odpadla první hodina, měli jsme alespoň čas zařídit nějaké papíry a heslo do sítě, k nb atp.., takže se nám to skvěle hodilo. Stejně ještě ale nemám vyřízené vízum, doufám že to projde, dělají kolem toho moc dusno....
Ve škole máme tzv. La Kafe - nevim jak to popsat, něco jako menza, ale opět jiná...Jídla je tam docela levné - od 14 pesos do 50 pesos (1peso=necelá 1,5Kč) a pití tak do 10 pesos. Jelikož nesmímejíst ani pít o hodinách, ani používat nb, je tady vžycky dost veký ruch. No asi jako v Mexicu:-) Škola je to opravdu docela malá, nejsou tam uzavřené chodby, jen ty malé třídy jsou uzavřené. Dneska se půjdu zapsat na Salsu a možná ještě na nějaký sport, ráda bych si taky sehnala in lines a jezdila podél pláže, je tu pěkná a prázdná promenáda, nejsou tu zatím moc turisté.
Jo ještě bych chtěla poznamenat, že na hodinu se přichází s pravidelným zpožděním 10-15 minut. Doufám, že až se vrátím, nebudu moc zpomalená!
Také už mám víc kamarádek, sice pořád bydlím s klukama, ale už mám i holčičí kamarádky:-) Včera jsme byly nakupovat, bjevily jsme supermarket, kde si relativně levně pořídíme i třeba těstoviny, rýži a další jídlo připomínající EvropU!! Mají tu moooooooc druhů ovoce a zeleniny. Sýry ale namají vůbec dobré, jsou moc tučné a nechutná to dobře, je to takové mazlavé, to samé mlíko - je tak husté, že je to spíš smetana a dost dlouho mi trvalo najít olivový olej. Mají prostě jiné chutě a ingredience. Také je tu všechno mnohem sladší, i bonbony, nebo cucavé tabletky na bolest v krku, žvýkačky,je to tak 2x až 3x sladší. Mám moc ráda sladké, ale tohle spíš křiví pusu!!
V sobotu jedem hromadně na výlet, jsou tady všude kolem ostrůvky a ostrovy, takže se lodí pojedme projet po Pacifiku a zastavíme na nějakým ostrůvku, už se moc těším. Moře je tu docela čisté, pláže taky. Je tu plno racků a pak ještě neidentifikovatelných ptáků, jejich rozpětí křídel je asi 2,5 metru, jsou černé, mají dlouhý zobák zahnutý dolů a nikdo neví co to jo...mám z nich opravdu strach, vypadají jak z hororu stevena kinga!! Naštěstí se drží spíše u rybařů ve starém městě, ne tady v turističtější zóně.
Dostala jsme nabídku od dalšího fina, Ville se jmenuje, jestli s ním nechci bydlet ve starém městě, je to ta více mexická část, je to tam úžasné, ale nevím, asi radši budu v bezpečí tady, je tu i víc zahraničních studentů. Sice je to tu o něco dražší, více turistické, ale asi vyhraje hledisko bezpečnosti, co myslíte?????

pokračování

Nějak mi nefunguje automatické ukládání, takže pokračuji.... Historia social y cultural Latinoamerica. Dva předměty mám v angličtině a dva ve španělšině. něco mám i smexičanam, tak jsme zvědavá jak budu zvládat jejich tempo. Celkem můžeme chybět jen jeden týden - a počátá se tojako 2 absence, protože jeden předmět jsou dva bloky týdně. Bude to asi náročnější na docházku, ale ne snad nemožné. Koordinátorka je moc milá, měli jsme přednášky o kultuře, o zvycích a o organizaci ašeho semestru. Musíme zařídit ještě hodně věcí. Například se zkomplikovalo vyřizování studentských víz kvůli bezpečnosti, dokonce nás prý přijdou navštívit policajti z imigračního Každý security man tady má zbraň, i vyhazovači na diskotéce!!

Ve čtvrtek večer, po prvním dni ve škole, jsme šli všichni zahraniční studenti na společní seznamovací pozdní oběd. Bylo to pěkné. Jena restaurace u pláže, s výhledem na Pacifik. Vydrželi jsme tam sedět dlouho, ocutnali jsm další mexické speciality - které jsou úžasné al epopravdě jíst už celý týden neevropské jídlo a jen nějaké placky, no už se mi zastesklo po dobré české kuchyni!!! Dokonce jsme měla sen o topinkách se směsí - Marti pamatuješ jak výborné jsme měly poprvé v Praze!!!Mnam!!! Ale abych se vrátila k ostatním studentům: pořád bydlím se 2 finy, jsou milí, bezproblémoví, možná ne tak přátelští jako jižnější národy, ale jsou fajn! Všichni se mě ptají, jestli se necítím divně, bydlet se dvěma cizími kluky, ale zatím je to vpohodě, všechno zvládáme, oni jsou naštěstí hodně na pořádek, já vůbec nemusím uklízet!! A to nemám ráda nepořádek, ale oni jsou hodně! Dál se hodně kamarádím s američankou Janessou, která bydlí se svým přítelem hned vedla nás. Pak ještě američankou Samanthou, ta bydlí u rodiny, ta je hodně nadšená ze všeho, hnd se se všemi baví a vlastně ona organizuje většinu našich společných akcí, jako třeba že půjdeme na pláž společnš, na večeři nebo do baru. Hodně se také bavím s finkami Katarinou a Tinou. Myslím, že už si začínám zvykat a více se zapojovat do kolektivu. Všichni tu jsou totíž ještě s někým z jeho školy. Já jsme tu úplně sana. Prakticky je tady hodně američanů, finů, kanaďanů, tři francouzsky a já sama češka!!! Ale nebojte, budu dobře reprezentovat svou milovanou zem:-)

Jo ten jeden fin Miko, chudák má už druhý den horečky a střevní potíže, vypadá opravdu nemocně, asi chytil něco opravdu ošklivého. Doufám že já si projdu zběžným procesem aklimatizace střev, on je na tom pravdu špatně. Asi půjde ještě dneska večer na pohotovost.

První den ve škole a tak....

Chtěla bych všem moc poděkovat za podporu při mém dlouhém cestování! Opravdu na mě myslelo hodně lidí a všem děkuju! Nakonec jsem to všchno zvládla a dokonce jsem byla už i ve škole, mám byt v bezpečné zóně a seznamuju se s ostatními studenty.



Škola je docela daleko od města, asi půl hodiny autobusem, což není zrovna ideální, ale ke škole jezdí 2x denně školní autobus, který nás vyzvedne v místě bydliště a odveze ke škole - znáte z filmů:-) také tam jezdí běžné autobusy, u kterých ale není jisté že dorazíte včas:-) Ten školní autobus je opravdu drahý, ale je to jistota, že se dostaneme do školy. Vlastně další možností, jak jet do školy je jet taxíkem, který stojí asi jako kízda autobusem a je jisté, že se do školy dostnem.

Škola je to docela malá, asi 700 studentů celkem. Nás zahraničníh je kolem 30. Mjí tam malé třídy, ne velké posluchárny pro 200 -300 lidí, které máme v praze. Škola začíná v pondělí, mam celkem 8 bloků za týden, předměty Introdución a la cultura mexicana, Responsabilidad social y ciudadanía, Ambiente de negocios en México a Hist

Mám byt, a pěkný

Prvni dojem z Mazatlanu

Takze jsem teda v hostelu Del Rio, ve starem meste. Je tru jeste nove mestop, coz je turisticka cast mesta, ktera je drazsi, ne takmexicka, ale bezpecnejsi pry. Ta mexicka jak v ni ted bydlime je ale prijemnejsi, ma svoji kouzelnou atmosferu, vsechno je tak jine. Na ulicich postavaji mexicani, jedi u stanku tacos a tortilly, klabosi, je tu taky opravdu krasnuy market - kde prodavaj snad uplne vsechno, takovy podobny jsem videla jen ve spanelsku v Seville, ale tenhle je stejne uplne jiny. Taxi tady jsou takove vozicky, kam clovek naskoci a jede. Jizda autobusem byl taky zazitek - zastavky neexistuji, natoz nejaky casovy rozpis, proste se na ne mavne a kdyz zastavi pobliz miste kde chcete vystoupit tak vystoupite - nemaji totiz ani stejnou trasu kterou by jezdily, jezdi si jak chtej. Lidi v autobuse zpivaji. Co se mi ale nelibilo bylo, kdyz u vecere ( snazili jsme se najit pro zacatek spis jidlo v turisticke ctvrti, abych nemela problemy se strevama hned prvni den), ale v pondeli je vsechno zavrene - pry lide po vikendu odpocivaji!! No ale nasli jsme ( S finem Miko, ktery me provedl po meste) a dala jsem si vyborne tacos con pollo, quesadilla con carne a cerveza Pacifico - ktere neni moc dobre. No ale co se mi nelibilo bylo, ze prisel kluk,asi jako vitek stary a nabizel nam zvejkacky. Ty zvejkacky ale byly kokainove a majitelka restaurace ho vykazala. Fakt malek kluk a prodava takovy zverstva. A na ceste nazpatek jsme potkali holcicku, asi 13 letou, ktera regulerne zebrala pred kramem. To je odvracena tvar radovanek v Mazatlanu.Je tu hodne chudych lidi, na okraji mesta vubec, Rozpadajici se chatrce, par dobytka a hejno slepic, vsude hlina, to je realita na okraji. Bylo mi z toho smutno, u nas takhle nikdo nezije, tohle je naprosta bida.



Dnes maji prijet dalsi studenti, tak jsem zvedava jak oni biudou v soku. Ja docela byla. Jdeme hledat apartman, na dnesek mam zaplaceny hotel - no hotel bych to v Evrope nenazvala ale budiz. Snad ale brzy najdem poradne bydleni, kdyz to vidime tak asi v bezpecnejsi zone, tady je to opravdu divoke. Nastesti nejsme sama a vsude chodim s Mikem. Vsechny cennosti mam skovane v hotelu, s sebou nic nemam nosut, pry kdybych byla okradena, coz je pravdepodobnejsi nez ze vyjkradou hotel. nenosim s s ebou radeji ani pas ani hpodne penez ani kartu. Snad to vsechno zvladnu a najdem brzy byt. Je tu asi tak 25 stupnu v 10 dopoledne, opravdu vedro, vlhky vzduch ktery je nacichly rybinou. yjsou neudrzovane, bez omitky.

Doufam ze se brzy dostanu na poradny internet ze sveho notebooku a budu moct treba zavolat.

cesta do mazatlanu

Takze na zacatek strucne: cesta byla nejhorsi jakou jsem kdy zazila, skoro vsechno co se mohlo,tak se pokazilo, ale nakonec vsechno dopadlo dobre a ja i skuframa dorazila do mazatlanu.
Zacatek cesty byl v 8.15 v sobotu 3.1. z Turnova, kdy me tatinek s karolinkou odvezli na Florenc do Prahy. Byla neskutecna zima a tak jsme se zahrali v Mc Donalds, bylo asi minus 12 stupnu. V brne jsem musela prestoupit na dalsi autobus, ktery me odvezl na letiste do Vidne, kde jsem mela sraz s holkama, se kteryma jsem cestovala az do mexico city. Spolecnost Iberia nikomu nedoporucuju, je to spanelska spolkecnost a taky to podle toho vypadalo. To ze jsme meli zpozdeni - takze jsem az po vice jak 14 hodinach cestovani nasedla do prvniho letadla - by nebylo nejhorsi, ale letusky nic nekontrovali, nekdoi sedel nepripoutany, s vecma na sobe, se sklopenou sedackou atp...pri startu letadlo vydavalo neprirozene zvuky, ktere me docela desily - a to litam docela casto, ale tohle jsme jeste neslysela. Ale do madridu jsme dorazili. Je to obrovske letiste, kde jsme docela dlouho behaly a ptaly se ruznych lidi co mam edelat, protoze Iberia nam zrusila let a presunula ho na druhy den,takze jsme musely spat v hotelu. Nakonec jsme se dostaly i do hotelu, cekaly jsme asi jenom pul hodiny venku na autobus,ktery nas tam dovezl. Hotelk to byl luxusni, to jo, i se snidani ze svedskych stolu, vsude plno ovoce, syru, baget cerstvich, ale zbytecne to prodlouzilo nasi cestu. Do mexico city jsme dorazili. Ale se zpozdenim, takze ja jsem 2 hodiny behala po letisti, nevedela kde mam kufry, 2x byla na imigracnim, vsichni si me preposilali az mi bylo do breku, nikdo mi nerekl kam mam jit, protoze uz bylo jasne ze to nestihnu, vsem jsem to vysvetlovalal a prosila je aby me tam nejak rychle dostali, nerekli mi ani kde mi daji boarding ticket, az mi uletelo letadlo. Tak jsem hledala iberii na letisti,dalsi pulhodina hledani, tam jsem se dalsi hodinu dohadovala s pani, na kterou predtim jecela pani ktere uletelo taky letadlo,takze ta taky brecela, no byl to zazitek. Dala mi nakonec poukazku do hotelu, ale nerekla mi kde jsou moje kufry ani jestli zitra v letadle do mazatlanu bude urcite misto. Tak jsem cela unavena azdrcena sla do hotelu. Byl zase pekny, s maramorovou koupelnou atak, ale radsi uz bych byla v mazatlanu, protoze mi kvuli tomu propadla noc v mazatlanu v hostelu a budu muset platit storno poplatek, ktery ale zkusim na iberii ziskat zpet. No nakonec jsem teda letela druhy den do mazatlanu. V letadle jsme potkala 2 mexicany, kteri se divili ze jedu do mazatlanu, je tam pry hodne narkomafii,ale turistum se tam pry nikdy nic nestalo, tak me trochu nakonec uklidnili, ze je to jen zalezitost mezi dealerz, kteri se mlati mezi sebou. V mazatlanu uz na me nastesti cekaly kufry, mela jsme opravdu radost, 2 dny jsme nevedela kde jsou.Vylezla jsem z letiste, kde me prekvapilo, ze tam je vic policie a vojaku nez normalnich lidi. To v Evrope neznam. Navic se jen tak prochazeli se samopalama. je to tady ale pry normalni. K bouracce auta prijede pry obrnene auto a vyskacou policajti se samopalama. Takhle se tady dohlizi na poradek!! Z letistre jsme se nemohla dovolat Mikovi - Fin ktery mi mel pomoct, ale cekal jsem hodinu a pul nez se ozval, meli jsme spatny spojeni, on se mi taky nemohl dovolat. Ale nakonec jsme taxikem dojela do jeho hotelu a taky se tam ubytovala. Je to mala smradlava komurka s mini oknem (stepan vi - asi jak vypadal hostel nasi prvni nic v seville). V koupelne mi lezou nejaci mini broucci s kridylkama. Ale hlavne ze mam kde byt!!! A jsme v poradku v Mazatlanu!!!

zkouška číslo 2 pro štěpánka z vídně. čekáme na zpožděný let do Madrid, jen hodinu naštěstí.