Ahoj všem!
Tak nám začala škola. Bydlíme od školy asi 30 km, ale cesta tam trvá min 40 min když to jede a když je zácpa – což tady je velmi velmi často tak ještě dýl a jedeme vždycky tak hodinu. Naštěstí první pondělí a úterý nás odvezl Báry taťka a ve středu jsme si vzaly taxi. Objednáváme si vždycky „bezpečné“ taxi, takže platíme tak kolem 200 pesos za jednu cestu (krát 1,5 v Kč). Škola je ale super – ten areál je nádhernej, supervybavenej, aby ne když semestr stojí 7500USD! Mají tu prosklené laboratoře, všude stolečky se slunečníkama a se zásuvkama pro notebooky, několik občerstvení, SEDMIPATROVÉ parkoviště, rybníček uprostřed, travička, výhled na sopky, fit centrum se všim možným - zdrama, počítačové místnosti super, výstavu nábytku před centrem designu, nutriční poradnu atd. Prostě paráda. Naštěstí jsme dostaly stipendium na školné a ještě měsíčně nám mexická univerzita dává 5000 pesos za to, že budeme pracovat na tom ekonomickém projektu. Kolem areálu jsou rozestavění policajti a nepustí nikoho, kdo nemá legitimaci. No k čemu jim to je, když minulý týden v kampusu na severu města – my jsme jižní kampus města – vybuchla bomba. Nikomu se nic nestalo, ale nějací anarchisti, jak tady místní říkají, poslali profesorovi z centra nanotechnologií dáreček. Prý ty nanotechnologi enejsou dobrý. Tak se to teďka ve škole pořád řeší a asi budou následovat nějaká opatření i když to bylo na druhé straně města v jiném kampusu. Ten náš kampus je jako palác uprostřed divočiny. Kolem ve městě chodí psi s visacíma nohama, kulhaví nebo celí olezlí! Taky se tam všude válí odpadky. To pravé Mexiko – to je ale fakt, že tam je to pravé Mexiko! Jsem ale ráda, že bydlíme tady v Polancu, sice je to daleko, ale jiný světJ
Během orientačního týdne jsme si tam všechno prošli, měli jsme jedno dopoledne povídání o bezpečnosti, které bylo ale hrozné, hodinu popisovali a ukazovali fotky, jak má vypadat taxi a že nemáme chodit sami atd., věci, které normální člověk bere za samozřejmost když je v Mexiku. Abychom nemusely každý den jezdit tu hodinu tam a zpátky, přespaly jsme u čechoslováků v domě. Tvoříme tady hodně silnou skupinu, což je super a velký rozdíl od Mazatlánu, kde jsem byla sama. Je nás 8! Víc je snad jen Francouzů a nevim teď kolik je Němců, taky docela dost. No a celkem je nás asi 100!! V našem programu, ke nám platí a my tvoříme projekty na prohloubení obchoních vztahů Mexika a Východní Evropy nás je asi 12, všichni z východní Evropy, jsou tu Srbové,pak z Černé Hory, jedna Ruska, Maďaři, Chorvatka a my ČechoslováciJ Vedoucí programu mluví vtipně španělsky, je to sympaťák a je to JugoslávecJ Pořád se směje, objímá a loučí se po mexicku. Místní kultura mu sedlaJ.
No ten první týden moc času nebylo. Tenhle druhý týden už je lepší. Máme s Bárou školu jen ve středu plus jednou za dva týdny schůzku s Paničem (španelsky Panic) kvůli programu. Sice ve středu od 10 do 19 vkuse, jen se třema 5ti min. přestávkama, takže to je náročný, ale ostatní dny máme „volno“. Už po prvních hodinách máme milion úkolů! Prý nejdůležitější je samostudium a příprva na hodinu, ale chybět můžeme za celou dobu jen 2x a nezajímá je, jestli jsme v Karibiku nebo v nemocnici! Když jsme u tý nemocnice, museli jsme si všichni koupit to jejich univerzitní pojištění – asi za 5tis Kč, ale když se něco semele, máme číslo na doktora a ten přijede hned k nám domůJ Máme zapsané 3 předměty (jeden 3 hodiny v kuse) plus Paniče: Obchodování v Latinské Americe; Mezinárodní smlouvy Mexika a Média, komunikace a společnost. Všechny vypadají moc zajímavě, hlavně ten poslední, budeme zkoumat tradiční a nová média, rozebírat filmy, politiky atd. Ty smlouvy to bude mazec, to má nějaký strašně upovídaný upravený pán, co povídá vtípky o těch smlouvách a strašně se jim směje a my s Bárou je vůbec vůbec nechápem!
To by bylo asi zatím vše o škole – no ještě vlastně, že celý týden je u toho rybníčku „párty“. Byl tam koncert, rozdávají jídlo, představují se různé spolky, byly tam i mariachi atd. Hezké přivítání, asi pěkně drahý! Brzy dodám něco o mých cestovatelských zážitcích – Byla jsem už první víkend s Lukášem V Pueble, Taxcale, Cholule, další víkend v národním parku na severu u Pachucy a taky už jsme prochodili pár muzeí, které jsou každou neděli zadarmo! Viděl aj sem obraz Fridy, který nebyl ve Vídni na výstavě a chyběl mi do sbírky – Las dos Fridas!!! Nádhera!!!
Mějte se krásně a brzy zase něco napíšu!
